Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hořká komedie autora Petra Zelenky a režiséra Zdeňka Zelenky z roku 1991 je víc drama než komedie. Titulní hrdinka paní Hrabětová (Jiřina Bohdalová) je přesně ten typ člověka, jemuž se říká "žena z lidu". Trochu domovnice, trochu dobračka. Trpí komplexy, že nikdy nemohla o ničem a o nikom rozhodovat. Až jednou dostane příležitost - a vyroste. Sama ve vlastních očích. Z malé ušlápnuté ženičky s myšíma, ulekanýma očkama se stane vášnivá "lavina". Na pohled zmatečná a neregulovatelná, v hereckém podání ovšem velmi přesně ztvárněná, protože i chaotické výbuchy hořké komediálnosti umí jedna z nejoblíbenějších českých hereček zahrát opravdu výtečně. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (66)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších výkonů Jiřiny Bohdalové dokonale ztvárňující domovní důvěrnici v době normalizačního marasmu. I přes výrazně karikaturní prvky film nakonec upozorňuje na nečekaně křehkou hranici mezi důvěrníkem a donašečem, mezi pomocí a pomluvou, dobrým úmyslem a amorálním činem. Proto mezi výbuchy smíchu občas lehce přeběhne mráz po zádech či se člověka dotkne smutek. Přechody mezi těmito polohami jsou obdivuhodně lehké a dokazují, že Petr Zelenka již ve svých začátcích vyčníval svým talentem a přesnou ironií. ()

zdepapepa 

všechny recenze uživatele

Občas trochu šílené, ale všemi místy z toho prosakuje život, resp. zkušenosti z něj. Drbny, zavilí komunisté, omyly v komunikaci, odposlouchání, hádky, usmiřování, moudra, alkohol, všechno možné. Pokud budete chtít, určitě by se v tom dal najít nějaký podtext nebo pěkný psychologický profil, mě se ale tenhle ryzí příklad české dramedy produkce líbil. Body navíc za příjemnou Bohdalovou, kterou většinou nemusím, model Blatné a Precision F Strike, či spíše Precision P Strike (ano, mluvím o tom, co následuje po "Vezmi si už jen takovou Stráž.") ()

Reklama

zdenny 

všechny recenze uživatele

Ano, pravdou je, že se jedná o člověka, který najednou zjistí, že může o něčem rozhodovat... Jak je uvedeno v obsahu filmu. Vím také, že jedna z tužeb člověka je být důležitý - alespoň pro někoho. Každý se ale svého úkolu (nebo možná této pocty) zhošťuje jiným způsobem. A zde si opravdu musím rýpnout. Jiřina Bohdalová totiž představovala typickou komunistickou maloměšťačku - a dle mého názoru tito lidé jsou trochu méně inteligentní, a to nemluvím o inteligenci sociální - které můžeme vidět tu a tam i dnes. Rozdíl totiž je zajímat se o sousedy a opakem je jejich šmírování. Sám jednu takovou sousedku na patře mám. Ta vytrvale sleduje, jak kdo si plní úklid veřejných prostor a když jste při tom úklidu, sleduje vás kukátkem, zda to děláte dobře. Mám podezření, že kdysi byla tato žena členkou uličního výboru anebo alespoň poschoďovým důvěrníkem. Stále si ještě neuvědomila, že dnes je již naprosto jiná doba. No a takovou paní nám velice věrohodně představila Jiřinka Bohdalová. Opravdu musím konstatovat, že se jednalo o jednoduchého člověka, kterému osudek přihrál do cesty možnost být trochu důležitý. Musím tedy říct, že takovýto málo výrazní a jednoduší lidé jsou snadným cílem, který je takto možné dostat na scestí. Na jejich obranu musím říct, že dle své zkušenosti ze zaměstnání i celkem inteligentním lidem dokáže přeskočit, dostanou-li funkci. Já do prdele fakt nevím, co je to za podivné kouzlo. Tito lidé vidí najednou svět úplně v jiných barvách, vše je najednou velice důležité a taky hodně složité. Co se týče inscenace samotné, s velkou chutí si čas od času podobné dílko užiji. Protože to se v podání českých především divadelních herců promění v naprostý koncert. Toto je přesně ten typ pořadu, kterých bych si jednou chtěl užívat o vánočních svátcích se sklenkou vína v ruce. Mám velice rád americkou kinematografii, ale o českých svátcích bych uvítal české filmy. ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Někdy před půlkou filmu jsem si pro jistotu zkontroloval, kdy Svědkyně vznikla. Ale opravu ne, tohle by nikdo před revolucí nenatočil. A kdyby natočil, tak by to nikdo nevysílal. Navzdory úsměvné zápletce se nejedná o komedii. Pokud ano, tak leda o hořkou, protože na paní Hrabětové v podání vynikající Jiřiny Bohdalové není nic komického. Naopak trefně ukazuje, kam až může dospět lidská závist, pomluvy a zhrzenost. Zmíním ještě skvělého Josefa Somra a taktéž skvělého Viktora Preisse. ()

topi80 

všechny recenze uživatele

Taková trochu rozsáhlejší bakalářská povídka, u které je ta hranice mezi komičností a nefalšovaným depresivním psychem velmi tenká. POZOR SPOJLER: Paní Lukešová má vtipného, ale dost floutkovitého manžela, a tak začne před paní Hrabětovou mluvit o rozvodu, aby si trochu ulevila. Ovšem, zatímco komunikace mezi manželi Lukešovými probíhá v recesistickém duchu a podobné hry jsou na denním pořádku, paní Hrabětová se do problému opře s vervou sobě vlastní. Největší obětí je nakonec pan Hraběta v podání Josefa Somra, kterému skutečně nezávidím, co vše si musí vyslechnout... ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Roli Hraběty psal scenárista původně pro Vlastimila Brodského. Když Jiřina Bohdalová četla scénář, představovala si v ní Josefa Somra. Autoři se jí zeptali, s kým by to chtěla hrát a ona uvedla, že právě se Somrem. Když jí ale představili svůj návrh, souhlasila s tím, že to je v pořádku, protože Brodský je velký hráč a roli zvládne. Jak se později ukázalo, Brodský neměl čas a roli tak dostal Somr. (cundak)

Reklama

Reklama