Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Štěpánková, Josef Somr, Milena Dvorská, Vladimír Menšík, Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jarmila Smejkalová, Svatopluk Beneš, Lída Roubíková, Eva SvobodováObsahy(1)
Hlavně taktně! Komedie o zištném i nezištném přátelství… Čtyři „přátelské“ páry se scházejí a druží. Projdou nečekanou zkouškou, když si jeden z nich nutně potřebuje vypůjčit dvacet tisíc korun na výhodnou koupi chaty. Honza (V. Menšík), který mu peníze spontánně nabídne, se ve společnosti kalkulujících a podezíravých kamarádů stane objektem podezření, zatímco ostatní se vymlouvají, nebo se dokonce snaží chatu kamarádovi vyfouknout… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Komedie - hodně hořká a bolavá. Strefuje se to až moc dobře a proto se na to nekouká až tak příjemně. Jsou tam skoro všechny momenty, které mě .... na takzvaných přátelských setkáních. zvlášť dámy v tomto druhu slepičího čechrání peří vynikají. Vždycky jsem záviděla chlapům, že si sednou k autodráze a jsou zas jak malí kluci - aspoň na chvíli. ()
K plnému docenění této tragikomedie je třeba jediného. Dostatečného věku. Je mi čtyřicet a vím, jak se lidé časem mění. Když je člověk na škole, nemá nic a ostatní kamarádi taky ne. Pohoda. Později se to mění, někomu se daří, někomu jen trochu, někomu málo. Co je měřítkem úspěchu, co znamená přátelství, za jakou cenu se dá prodat? Je každého osobní věc, jak se s tím vypořádá. A jak to může taky vypadat nám ukazuje příběh tří kamarádů ze školy a jejich partnerek. A řeknu jen jedno- je mi z toho na blití, jelikož si uvědomuju, že to kolem sebe vidím taky. Ne tak brutální, ale možná je to taky proto, že jsem nebyl u těch rozhovorů "ve vedlejší místnosti". Velmi nadčasová záležitost. Chytil jsem se za nos a ještě teď se držím! 90% ()
"Kam nemůže čert, tam nastrčí přítele...". Hodně smutná (byť výborně obsazená) inscenace o lidském pokrytectví. Ve světě, který "není stavěný na opravdové přátelství" a v němž "existují jen společenské styky", by se mi žilo ouzko. Naštěstí mám ale kolem sebe pár lidí, jako je v této inscenaci pohodář Honza (věčně usměvavý Vladimír Menšík). Nechtěl bych se totiž na všechny kolem sebe jen usmívat a hrát před druhými divadlo... ()
Pretvárka naša každodenná, výborne napísaná aj zahraná. Len mi je nejasné, ako sa poctivý a priamy kamarát Honza dostal do takejto snobskej sebranky. –––– My musíme předstírat, že voni maj ohromnou radost z tý naši chaty. Že tu radost s námi budou sdílet, a todle je právě naštve nejlíp. ... Za to mi ten kaviár stojí! ()
Zžíravý obraz maloměšťáckého pokrytectví na příkladu osmi duší různou rychlostí se pohybujících po cestě od kamarádství, které zde představuje dosud nezkažený, nezištný jazzman Honza (skvěle zahraný Vladimírem Menšíkem), ke zlé soupeřivosti, jež zvolna pohlcuje všechny (obraz procesu této vnitřní zkázy včetně kritické sebereflexe je skvěle ukázán na postavě Františka, kterého přesvědčivě ztvárnil Josef Somr). Celkový obraz je přirozeně frustrující: vše je – až k nedýchatelnu – sešito lží, předstíráním a nenávistí. Život je jinde. ()
Reklama