Režie:
Ludvík RážaScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
František VlčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická, Marie Brožová, Václav Postránecký, Josef Abrhám, Jana Drbohlavová, Josefa Pechlátová, Ferdinand Krůta, Alena Kreuzmannová, Dalimil Klapka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kdysi byli pan Ryšánek (M. Růžek) a pan Schlegl (B. Záhorský) velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek Jana Nerudy byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují Martin Růžek, Bohuš Záhorský a Dana Medřická. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Mistrovský přepis Nerudovy povídky. Neokázalá TV inscenace dokázala skvěle zachytit nejen dobovou atmosféru, ale i psychologickou drobnokresbu Nerudových figurek, navíc s patřičným napětím v rozvíjení příběhu. Samozřejmě bez plejády tehdejších předních herců by se podobného účinku dosáhnout nedalo. Opravdový skvost. ()
Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. ()
Líbí se mi hodnocení kolegy Vypravěče. Nedokáži říci, zda bych více ocenil Nerudu v emigraci, ale zjišťuji, že jej více dokáži oceniti s rostoucím svým věkem (snad tedy v emigraci ze svého mládí - leč z této emigrace není již návratu). Ale nepřipadá mi, že by Neruda zase až tak idealizoval, ani toto televizní zpracování není až tak idylické - tedy snad formou, ale nikoliv obsahem. Ovšem srovná-li našinec kvalitu herectví, zde v této laciné televizní produkci ukázanou, s úrovní herectví běžnou v televizi dnešní, nezbývá mu než hořce zapalakati nad současností. ()
Film pravdivý jako život sám. Tehdy se ty české filmy točily tak nějak s láskou a úctou, která v dnešních snímcích značně chybí...a to charisma pana Ryšánka v podání Růžka je to nejlepší co mohlo postihnout tenhle film. Těžko by hledali někoho, kdo by v té roli tak seděl. Snad nikoho neurazím, když tenhle film nazvu jeho životní rolí. ()
Ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl... Nerudovský příběh o jedné staré křivdě z minulosti je ve svém osobitém televizním provedení z počátku sedmdesátých let především hereckým koncertem Martina Růžka, který dokázal skromným, takřka nenápadným způsobem vystihnout hluboký lidský žal i sveřepou umíněnost. Ty jeho pohledy, něco fantastického. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! ()
Reklama