Režie:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk BenešObsahy(1)
Dva gentlemani Jack Worthing a Algernon Moncrieff měli skvělý plán! Aby si zpestřili svůj poklidný venkovský život a vnesli do něj trochu vzrušení, vymysleli si osobu, za kterou nutně musí cestovat. Jack si vytvořil imaginárního bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl jezdit do Londýna za půvabnou Gvendolínou. Algernon zase měl imaginárního přítele Banburyho, který je neustále nemocný a on ho musí naléhavě navštěvovat u nemocničního lůžka. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy si Moncrieff začne říkat Filip poté, co navštíví Worthingovu mladou chráněnku Cecílii na venkovském sídle. Když se oba gentlemani společně ocitnou pod jednou střechou – nastane ten pravý čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Slavná komedie Oscara Wildea, patřící do klasického světového repertoáru, vám dovolí vychutnat duchaplné dialogy dvou mazaných kamarádů i jejich svérázné názory na ženění a vztah k ženám. Režisér Jiří Bělka ji natočil v roce 1979 s Josefem Abrhámem, Jaromírem Hanzlíkem, Libuší Šafránkovou a Naďou Konvalinkovou v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Přiznám se, že Wildovu divadelní hru jsem vůbec neznal a hanbím se za to. Nicméně tento úžasný počin československé produkce by se měl promítat ve filmových školách, jelikož bravurní představení a dokonalé ztvárnění svých rolí zvládli protagonisté na jedničku. Zvláště pak musím vyseknout poklonu Josefu Abrhámovi a Libuši Šafránkové, kteří se mi zdáli ještě o chlup lepší, než zbytek herců. Pokud tedy toužíte zjistit, co je to Bunburizace a proč je důležité míti Filipa, neváhejte ani minutu. 90% ()
Už samotná hra Oscara Wildea je vynikajúca. Od Jiřího Bělku som ešte nevidel niečo priemerné alebo priam odfláknuté. Herci predstavujú to najlepšie, čo bolo v danej dobe k dispozícii. Takže sa môžeme baviť o tom, či výsledok je alebo nie je divadelnejší než mal byť, či herci v niektorých momentoch prehrávajú zámerne alebo neúmyselne, ale to je asi tak všetko čo s tým môžeme robiť. Frflať má právo ten, kto túto inscenáciu svojim výtvorom prekoná. A to si počkáme. ()
S potěšením jsem si dnes přivstala, abych se po několikáté znovu podívala na svoji oblíbenou televizní inscenaci. Tato skvostná Wildeova komedie plná inteligentního humoru stojí na brilantních dialozích našich špičkových herců. Pokud bych srovnávala s anglickou filmovou verzí s mým oblíbencem Colinem Firthem, tak sice jde o divadelní představení s levnější kulisovou výpravou, ale to v tomto případě pro mne není až tak podstatné. Mám ráda Libušku Šafránkovou, Jaromíra Hanzlíka i Stellinku Zázvorkovou, která je zde kouzelná. Anglická verze je jiná - nákladnější, odehrává se v honosnějším prostředí s výpravnějšími kostýmy, prostě je to film. V našich podmínkách je výsledek stejně precizní i když ve skromnějším kabátě. ()
Zvedám hodnocení, protože mi konečně docvaklo, jak je těžké se s tímhle autorem porvat (i když to vypadá tak jednoduše). A potřebovala jsem srovnání, abych pochopila, že u nás se to rozhodně povedlo nejlépe. Aby tam bylo všechno, co tam být má - ironie, nadhled, sžíravý sarkasmus, vtip. A všechno působí tak lehce, přirozeně. A že naše herecká elita si s gustem, s radostí a s velkým citem tohle setkání s panem Wildem užila! A to netuším, jestli sám autor někdy předpokládal, že tahle jeho skvostná parodie bude takovým hitem! ()
"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% ()
Reklama