Přízračný svět

Velice zajímavý film, který mě podruhé pohltil ještě více, než při prvním shlédnutí. Ústřední herecký trojlístek Birch, Buscemi a Johansson je perfektní, ale hlavní zásluhu na působivosti snímku má bezpochyby Terry Zwigoff (mimo jiné spoluautor scénáře a několika písní). Jen ten komiks, podle kterého byl film natočen, si nějak nedokážu představit. (28.07.2004)

Pro mě rozhodně pětihvězdičkový film. Už v průběhu filmu mi bylo jasné, že film s takovým scénářem zaslouží vysoké hodnocení. Je zde nápad, barvitost, vtipné hlášky a nechybí celková zábavnost. Teprve ke konci filmu mi však došlo, že je zde také něco hlubšího - opravdovost. Tím mám na mysli opravdovost celé situace, ve které se postavy nachází, a opravdovost charakteru postav. Hlavní postava sebestředné Enid, která tápe ve svém životě, byla vytvořena skutečně mistrně. ~(4,9★)~ (07.09.2009)

Ani nevim, kolik let si řikám, že bych měl Přízračný svět taky okomentovat, ale dokopal jsem se k tomu až teď. Poprvé jsem to viděl někdy v době, kdy jsem měl taky čerstvě ukončenou střední školu, a Enid a Rebeccu jsem si okamžitě zamiloval. Od tý doby tak každýho půl roku vždycky dostanu chuť se na film znovu podívat. Za ty roky jsem teda Přízračný svět viděl dohromady možná tak 30× a s každym dalšim zhlédnutim mám ten film a ty dvě ujetý holky snad ještě víc rád. Sice většinu času tvořej jenom různý absurdní rozhovory a různý takový poflakování od ničeho k ničemu, ale mně se to prostě líbí. Je to taková (anti)romantická komedie pro nás asociály a antisociály. Jinak pro mě životní role Thory Birch a asi i Scarlett Johansson a jedna z nejlepších rolí Steva Buscemiho. V menší roli odved dobrou práci taky Brad Renfro. Škoda, že Thora Birch skončila někde v propadlišti dějin a Brad Renfro skončil na krchově. Dokázal bych si představit asi na konci nějakou pointu, ale pod 5 hvězdiček prostě jít nemůžu. (07.10.2016)

"Milý Joshi. Chtěly jsme si s tebou zašukat, ale nebyl jsi doma. Tím pádem seš teplej." Ukončení školní docházky si pamatuju jen velmi matně, ale hledání svýho místa v systému mám v živý paměti. Trvalo mi to pouhých 30 let, než jsem pochopil, že moji spokojenost zaručuje pouze život mimo systém. Tam je mi fajn. Ale vraťme se k přechytralý Enid. Jak já jsem jí rozuměl, chápal a fandil. Hrozně mě bavila svým soubojem s celým světem i s jeho vybranými reprezentanty. Tohle bylo ze života. Čekáním na správnej autobus si prostě musí projít každej. A každej by si zasloužil, aby mu u toho asistoval bláznivej Doug s nunčakama. (17.05.2022)

Viděl jsem to v němčině, (takže mi asi lecos uteklo ;o), ale úplně nadšen jsem z toho nebyl. Možná je to tím, že mi není úplně blízký svět rádoby dospělých a přitom nesmírně dětských a nevyzrálých osmnáctiletých slečen, neboť jsem muž a navíc o dost starší ;o) Na druhou stranu, bezvýchodnost našeho světa je ve filmu vyjádřená moc hezky. (08.11.2006)