Sám proti všem

Šokující a syrová Francie zase a opět. Film především znázorňuje jak potenciálně dobrý člověk se může stát špatným kvůli nedostatku lásky v naší společnosti. Celé se to točí kolem hlavního hrdiny, na kterého padá smůla kde se jen podívá a slyšíme jeho myšlenky plné hněvu, nenávisti a děsu ( Byť kolikrát hodné k zamyšlení a trefné). Je to velmi autenticky a reálně zpracovaný psychologický Thriller/Drama, který mne svým pojetím upřímně dostal. 80% (28.07.2015)

Monologický výlev jedného nešťastníka, ktorý to nemal ľahké už od začiatku a ktorý sa dopracoval, no povedzme, že nie do práve najpríjemnejšieho duševného rozpoloženia... Človek z tej "druhej skupinky" ľudí, ktorá keď sa naštve, tak bude zle. Tu sa naštval len jeden, našťastie pre pár vyvolených, pričom niektoré úvahy a myšlienky o svete niesli v sebe veľké množstvo nepríjemných právd. Výborná vec, ale všeobecne by som tento snímok moc neodporúčal. 85/100 (29.04.2015)

První polovina a příběh řezníka je deprimující záležitost člověka v těžké krizi středního věku s několika výbornými momenty a silnou scénou s těhotnou manželkou a matkou. Film se rozšiřuje do stále deprese a bizarnosti. Po varování a odpočítávání začíná filmové peklo. Řezníkova halucinace s dcerou je totální démonický masakr, který mi udělal díru do krku, krvácel jsem, chrčel jsem, bolest nepřestává, titulky, temnota. (22.11.2015)

Působivé nahlédnutí do duše bývalého řezníka. Philippe Nahon staví svůj herecký projev na kamenné tváři a apatickém chování. Jeho znechucení se spolu se stopáží stupňuje a vystupňuje. Strach z bídy, odpor k celé škále věcí a lidí, otázka morálky, vztah k dceři a profláknuté hledání smyslu života, tím vším se hrdina zabývá ve svých myšlenkách. Oněch 30 vteřin k opuštění projekce nabízí Noe v situaci, kdy lze očekávat záběry, které nebudou ladit oku diváka. Přesto bych rád věděl, kolik z nich zauvažuje nad tím, že projekci opravdu opustí? Občasný detailní záběr na hrdinovo oko následující těsně po něčem nechutném dle mě pak dokresluje, co chtěl Noe říct. Viděno krátce po Hanekeho Funny Games, ve kterém autor brnkal na podobnou strunu. Režisérova mystifikace (kterou zmiňuje dwi) mě dosti nahlodala - znechucení tím, co se na plátně děje, vystřídal příjemnější pocit, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu se nestalo? (10.05.2008)

Těžko stravitelný manifest nenávisti ke všemu a všem. Celým snímkem nás provází nepřerušovaný monolog hlavní postavy, která si to chce rozdat se světem, ať to stojí co to stojí. Gaspar Noé se neštítí dotýkat témat od nacionalismu, přes homofóbii po incest a rozehrává nepříjemnou hru o to, co všechno divák dokáže snést, ba dokonce ho v závěru několikavteřinovou časomírou nabádá, aby projekci filmu opustil ještě před poslední scénou. Ta ovšem už po předchozím dění není tak šokující, aby diváka vyloženě odrovnala. Nemohu se tak úplně rozhodnout, do jaké míry mi Noého násilná šaráda připadala samoúčelná, a proto si vyšší hodnocení nechám pro případnou další projekci. Jestli se k ní odhodlám. (10.07.2018)