Rosetta

Nechci ten film podhodnocovat, protože má své světlé momenty, pár bravurně natočených scén vyprávěných povětšinou obrazem a většina děje mi i přišla dobře vedená. Chtěl bych, aby se mi ten film líbil, jenže to prostě nejde - a to hlavně kvůli tomu, že jsem vůbec nechápal Rosettino jednání. Neustále od sebe odhání kluka, co se jí snaží pomáhat a asi ji i miluje, jenže ona to asi tak necítí a jednou ho málem nechá bezdůvodně utopit. Nebo si chvíli urputně shání práci, nikde jí nechtějí vzít, ale když pak na konci práci získá, tak s tím po jednom dni sekne? Ačkoli udělala to, co udělala? Navíc není jasné, proč to udělala, dá nám to sice pár obrazových náznaků, ale není jasné, jestli jí to přestalo bavit nebo jí nakonec vyhovoval ten život v bídě... Vlastně vůbec v tom filmu chybí jakákoli psychologie postav. O minulosti Rosetty a její matky nevím nic, takže netuším, jestli takhle žijí pořád, nebo jestli se do toho nějakou blbou náhodou dostaly samy. Kvůli chybějícímu pozadí toho všeho jsem měl problém s Rosettou nějak sympatizovat, fandit jí a to vše vede k tomu, že mě to emocionálně nijak nezasáhlo. Navíc v některých scénách ten film působí až ublíženecky (třeba když Rosettu nikde nechtějí vzít - to je ve Francii fakt tak málo volných pracovních míst nebo co?), takže i když to je slušně zahrané, místy i realisticky natočené (ačkoli tohle Dardennovi umí líp) a taky to má (jak už jsem psal výše) celkem dobře napsaný scénář, i tak mám problém ten film hodnotit nějak vysoko. Lepší 3* jsou maximum, co můžu dát. (19.12.2020)

Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby. (29.07.2018)

Nuda. Rozkymácená kamera zblízka sledující uspěchané, křečovité pohyby hlavní hrdinky z toho bídného, leč tuctového osudu, který se kdovíproč chce takhle předestřít, prostě neudělají strhující film, nic hodného speciální chvíle k dívání. Od toho tu máme lavičky s bezdomovci, kdykoli se nám zachce se dojmout. Tohle není film, jen špatně a lítostivě ždímaná idea naivně parazitující na osvědčených, leč lhůtou poživatelnosti prošlých tzv. amatérských filmařských postupech. Pokud chcete vidět silnou hrdinku v úzkých, zajatou v originálním příběhu, vyprávěnou zároveň magicky i civilně, doporučuju podívat se na mikrodrama Kelly Reichardt - Wendy a Lucy: http://www.csfd.cz/film/242290-wendy-a-lucy/ (10.10.2013)

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)