Iveta - Série 1

Zatím převládá opatrné nadšení, které se ale často snaží odběhnout k lehkému zklamání. Chvála naštěstí převládá, což je důvod, proč jsem se přes původní 50% hranici přehoupnul. V prvé řadě za to může skvělý casting, naprosto netypický vizuál (který režisér Samir buduje pro jeden důležitý moment) a velmi vydařená hudba Ondry Brzobohatého. Na druhé straně masky moc dobré nejsou, minimální rozpočet se sice snaží kreativně skrýt ve snovém retro kabátu, využívající nadměrnou hloubku ostrosti s nízkou clonou, ale že jde o jeden velký finanční kompromis se zakrýt nepodařilo. Hned bych také vystřihnul zbytečnou vojenskou vsuvku, která tam prostě k ničemu důležitému není a rozhodně bych se v tomto případě přiklonil k původnímu audiu písní, neboť Vodochovský zpívat moc neumí (i když se určitě snaží). Za největší problém však považuji neúplnost celého životopisného spektra, které Ivety život ukrýval. Takhle jde o velmi uspěchaný a zkratkovitý pohled, jenž by možná vystačil na jeden film, ale v rámci seriálu (či série) se mohl soustředit dál a mnohem víc do hloubky. PS: A docela si s tímto castingem přeji nějaký spin-off, třeba zrovna o Štaidlovi. (14.03.2023)

Jsem ráda, že se někdo rozhodl zpracovat do seriálové podoby Ivetit příběh, myslím, že si zaslouží, aby to bylo odvyprávěné. I když je mi jasné, že dost věcí je upraveno tak, aby se to hodilo do příběhu a na plátno, pořád je to dost povedené. A i když Anička Fialová není Ivetě nijak moc podobná, dokázala skvěle zahrát její osobnost i jí samotnou, tudíž ta nepodoba mi vůbec nevadí. (05.05.2024)

Překážek moc překonat nemusela. Alespoň tehdy. Na zkouškách takhle nikdy nezazpívala, udiveně reaguje (mimochodem skvělá) sbormistryně Jana Boušková. Jihlava má být katapultem pro chlapce a děvčata od Aše až po Košice. Skončila vysoko, ale na nepostupovém místě, přesto za ni domů do Beskyd přijíždí (mimochodem skvělý) producent Igor Chmela s dalším účastníkem talentované soutěže Petrem Sepešim, kteří jí mají pomoct (a hlavně sobě) do vyšších pater československé pop music. I když otec (mimochodem skvělý) Miroslav Hanuš nesouhlasí, pohádka může brzy pokračovat, zatímco pasivní, neustále zasněná či vyplašená Iveta se ani nemusí moc snažit či někomu vzdorovat. Zatímco Sepéši (ač Ivetě hlasově nestačí) míří vysoko, ona místy „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Scénář dělá vše za ni, ona prostě jen ve vhodný okamžik potká třeba Ladislava Štaidla. Herecky mi duo Fialová a Vodochodský sedělo. Praze chybí šedivost, životu v komunistické diktatuře se vyhýbáme. Výsledek si nechce nikoho rozhádat, což ovšem vede k jakési beztvarosti. Třetí epizoda za mě nejsilnější. (09.05.2023)

To Voyo je jasně jinde. Ta tvorba je v něčem nějak v plenkách. V něčem docela v pohodě, v něčem totálně patetická až hloupá. Jenže mapování takovéhoto příběhu je děláno tak, aby člověk věděl o co vůbec šlo, tak oukej. Je jasné, že filmařsky je kvalita dost ambivalentní, ale jako kdo ví? Časem Voyo snad bude konkurence. Teď má zajímavá témata, ale tím to končí. (02.09.2022)

Ve třech epizodách jsme zatím měli možnost sledovat vzestup popové zpěvačky Ivety Bartošové v letech 1983-1988 od regionálních pokusů po celostátní úspěch dua Bartošová - Sepéši. Znalci se mohou jen usmívat nad zjednodušením pohádkového příběhu, ale pokud tvůrci sami ve spolupráci s rodinou chtěli "jen" zachytit esenci mladé dívky, která se stala za výjimečných okolností ženou, mohou výsledný tvar akceptovat. Nemá smysl pátrat po detailech, po tom, jak šly jednotlivé události přesně za sebou, ani lamentovat nad tím, že se vše odehrává v prázdných ulicích, v několika málo interiérech a místy je to spíš parodie hodná České sody, než cokoli jiného. Tým šel po pocitech, kostýmní návrhářka vycházela z povrchní rešerše, ale hlavně sama ze sebe a tak to celé šlo hlavně naproti pamětníkům, kteří v té době sami zažívali cosi podobného. Ať už šlo o přechod do Prahy z malého města nebo vesnice nebo více prožívali první lásky na diskotékách. (11.05.2023)