Jitřní záře

Tahle ruina, tedy tohle půvabné místo si je našlo samo. Magistra, která nehodlá do školáčků nic natloukat a která kuchtí karbanátky z lebedy, a zemědělec, který nehodlá přihlížet, jak jeho kolega řeže krávy. Nechtějí chodit do práce, protože věří, že si vše sami vypěstují (ale pro státní dávky ruku natáhnou). Žádný spěch, žádná chemie, technologie či permanentní tlak na výkon, ještě navíc s výhledem na malebnou šumavskou krajinu. Prostě žít po svém a mimo zavedené společenské struktury. A otěhotnět na čerstvém vzduchu a bez pesticidů tady prostě půjde snáz. Jenže všechno to začne problémem se studnou a nočními rituály u ohně. A následně i jménem, které své dcerce vybrali. A už to jelo. Na dveře rodičů vyznávající alternativní životní styl zabouchá policie, odbor sociálních věcí, soudní vykonavatelka… S párem Pavlou a Karlem sympatizujeme víceméně jen proto, že na ostatních postavách nic sympatického není (až na výjimky, třeba sestru v kojeneckém ústavu), některé jsou až na hraně parodie. Ústřední duo je po herecké stránce neokoukané a fajn, právě nejedna vedlejší postava ovšem zoufale přehrává a vypouští z úst krapet šílené věty. Zpracování případu, jenž vyvolal debatu o státních zásazích do rodičovských práv a nemožnosti žít totálně podle „svého“, je za mě bez větších výhrad, samozřejmě se ale nejde nevyhnout faktu, že my prostě stát budeme ždímat, ale ať nás jeho úřednický aparát nechá žít, jak my chceme. A to, že je prostě nutné dítě úředně zaregistrovat, by minimálně vystudovaná učitelka vědět měla. Škoda, že nezkoumáme onu jinakost, ono vymezení, hlouběji nejdeme po příčinách strachu z cizího, z jiného. Druhá polovina série je pak věnovaná právě dceři, která si stále silněji uvědomuje, jak ji omezuje způsob života, který pro ni rodiče zvolili. Zároveň přibývá zbytečného zkratkovitého jednání, ve kterém prostě chybí souvislosti, rodiče se „nijak“ nevyvíjejí, navíc svým chováním a postoji mnohdy popírají to, co celý život sami razili. Už to jednoduše není o těch „zlých“ lidech okolo, těžiště se přesouvá do jejich soukromí. Samotné vyústění mi vlastně docela sedlo. (12.08.2022)

Velice rozporuplné téma. Natočeno je to skvěle o tom bez debat, včetně skvělých hereckých výkonů (Bučková, Vlasáková, Žilková), takže hodnotím pouze dějovou stránku. Zajímavá rodina a pro mě velice sympatický styl života, asi na 99 % - až na ty soc. dávky. Rodiče si také protiřečí, zprvu vychovávají Záři otevřeným způsobem, ve finále se jim nelíbí její rozhodnost a její představa života.. No, každopádně hodnotím 5*. (28.10.2022)

Chápu, že leckomu vadí, že seriál nezaujímá jasné stanovisko a že se na něj ze stran sympatizantů i odpůrců sype kritika. Ale mě to vyhovovalo, protože to alespoň člověka donutí zapnout mozkové závity. Nenajdete tu jednoznačně kladnou postavu, ale není tu snad ani vyložený záporák, pokud nepočítám jednoho ze slabomyslných vesnických buranů. Sympatie se tak přelévají tu na jednu, tu na druhou stranu, což mě strašně bavilo. S čím jsem měl trochu problém byli obyvatelé vesnice stojící proti nevítaným sousedům. Působili na mě občas jako až troškovské karikatury, což mi logicky moc nevonělo. Ale fakt je, že záporáci obecně našim filmařům moc nejdou. Uvítal bych i natažení o jeden díl, který by se víc zabýval pubertou a celkovým vyústěním příběhu. Podle mě to proběhlo strašně rychle. S herci jsem neměl ten nejmenší problém a pořád si stojím za tím, že Petra Bučková je strašně nedoceněná herečka. Potěšila i překvapila Žilková v roli sociální pracovnice. V podobné poloze jsem jí snad ještě neviděl. Nově to vyšlo i tentokrát a já se pomalu začínám těšit na další projekt, což by mě ještě před několika málo lety vůbec nenapadlo. 75% (26.07.2022)

cením snahu tvůrců pojmout tenhle příběh objektivně a nedělat tady z někoho vyloženě zloducha a z někoho zase oběť (snad jen s výjimkou postavy Karla Zimy, která je kretén celou dobu) a celkem nenásilně nutí diváka k zamyšlení co je vlastně to správné a kdo má "pravdu" a kdo ne.Sám sem byl celou dobu značně na vážkách a moje sympatie se měnily celkem pravidelně. Zatímco v první půlce sem byl spíš na straně rodiny, která si chce žít po svém "mimo systém" a systém je prakticky nutí k tomu aby se do něj zapojili, tak v té druhé mi naopak začali všichni úspěšně lézt na nervy,protože sice chtějí být mimo, ale zároveň ten systém potřebují a nijak jim nevadí z něj tahat peníze. To jim koneckonců moc dobře řekl Pavel Zedníček v roli otce/dědečka. Ke konci, kdy už je Jitřenka velká z reality napůl vytržená holka pak na povrch vyvěrá sobeckost Junkové, která je přesvědčená o tom, že ona jediná dělá věci správně,ale dětem kterým upírá školu a kontakt s vrstevníky se vlastně moc nevěnuje.Na české poměry je Jitřní záře v mnoha ohledech nadstandardní dílo už jen z toho důvodu, že je schopno pokládat otázky a nutit diváka aspoň chvíli přemýšlet nad určitými věcmi.Škoda, že to nedokáže prodat naplno...65% (18.07.2022)

Povedlo se to nad očekávání. Nebylo to naštěstí nijak černobílé - fandit úředníkům se nedalo, ale v podstatě nešlo fandit ani ústřední dvojici. Ledaskomu by se taky asi líbilo žít ultra svobodně, ale málokdo na to má náturu, kromě toho "zajetá" a funkční společnost se někdy sakra hodí, že (viz okamžitý přílet vrtulníku pro utopeného synka; bylinkami by ho oživili těžko). Petra Bučková i Jan Plouhar to navíc hráli skvěle. Skoro to vypadalo, že to ani nehráli... :) (28.07.2022)