Nenápadný půvab buržoazie

Vyborne. Muj treti Bunuel a muj treti palec nahoru. Je to chytre symbolicke, absurdni a snove. Vlastne si Bunuel natocil vlastni Inception uz pred 40ti lety. Surrealismus v plne krase, navic ma Bunuel ocividne i dobry vkus na zeny, jen mi vadi jak opet naprosto ignoruje hudbu, v tom bysme si nerozumeli, Luisi. 8/10 (23.02.2012)

Od režiséra jsem viděl předtím pouze Krásku dne, tedy relativně normální snímek, ale Nenápadný půvab buržoazie měl být podle zdejších reakcí krapet něco jiného a možná ne úplně snadno akceptovatelného. Ale i když mě to samotného překvapilo, film se mi docela dost líbil. Připravil jsem se na to, že se bude dílo pohybovat mimo realitu, a tak mi ty sny ve snech vůbec nevadily a já si užíval mnohdy velmi zábavných absurdních výstupů (jinak, dosti originální mi přišla „hra na piáno“) a velmi svérázných postaviček (mými favority však byly vedlejší postavy jako služebná nebo kněz). Rytí do všeho možného bylo taky fajn, takže celkově dávám slušné 4*. „Marihuana není droga. Podívejte se, co se děje ve Vietnamu. Kouří všichni, od vojáka až po generála.“ – A proto minimálně jednou týdně bombardují své vlastní jednotky.“ – „Kdepak madam, k tomu mají své strategické důvody.“ (07.06.2013)

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler (12.10.2012)

Bunuelův "nejdiváčtější" film o tom, jak je někdy těžký najít restauraci, v který by se dalo v klidu najíst, o tom, že terorismus byl už tehdy v kursu, o tom, že sny jsou stejně reálné jako je realita snová, o tom, že lidi se v životě fakt hodně našlapou aniž by kdy došli k nějakému cíli a o tom, že vše je jen hra, i když to hra neni...a o spoustě dalších věcí...tento film mám velmi rád, ostatně jako téměř vše od Mistra Mistrů....miluju jeho velký nadhled a humor, je to my blood type, exactly. (01.02.2008)

Nenápadný půvab protektorátu, aristokracie, postkolonií, dat, scénáře, inspirace, datových schránek, švédského popu, monarchie, dialektiky, Slezska... Stačí s pomocí Googlu lehce nahlédnout do hlubin internetu, aby člověk zjistil, že doslova přetéká nenápadnými půvaby kdečeho, což jsem si zde dovolil ilustrovat pár náhodnými ukázkami. To je nejlepším dokladem toho, že titul tohoto Buñuelova filmu dávno zlidověl, a sousloví "nenápadný půvab" se stalo vyprázdněnou floskulí a ohavným klišé, ke kterému se uchylují nejrůznější jedinci, snad aby svým textům dodali punc jakési pseudointelektuální zajímavosti (či jaké obskurní motivy tyto lidi vlastně přimějí parafrázovat název filmu, který ve většině případů nikdy ani neviděli). Nenápadný půvab buržoazie je v každém případě velmi nevšední film. Na tento žánrově obtíženě zařaditelný koprodukční francouzský snímek lze nahlížet jako na hříčku 72 letého španělského velikána, ve které rozehrává satirickou podívanou plnou bizarních a absurdních situací, ve které nešetří nic a nikoho. Je pak jen otázkou individuálního vkusu a momentálního naladění, zda vám takový typ filmu sedne, či nikoli. Osobně mě to - na rozdíl od jiných mistrových filmů - příliš neoslovilo, přesto jsem rád, že jsem to mohl vidět. Třeba už jen pro možnost srovnání s tematicky podobným filmem "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" P. Greenawaye z r. 1989 - mezi oběma snímky lze najít řadu zajímavých paralel... ale to sem už nepatří :) (12.02.2012)