Ať přiletí čáp, královno!

"Dvojka" se mi líbila podstatně méně. To, že princ zavrhne manželku kvůli tomu, že porodila dceru, a začne si s od pohledu zlou komtesou, jsem považovala za absolutně pomýlené už jako malá holka. Líbila se mi snad jen scéna pobití nepřátelské armády v kozím chlívku. Komentář píšu v době, kdy se spekuluje o tom, že Miloš Zeman nejmenuje Martina Stropnického ministrem obrany, protože ho nepovažuje za odborníka. Důrazně požaduji, aby tato pohádka byla považována za důkaz, že Stropnický se vyznamenal v boji a je tudíž plně kvalifikován :-) (31.12.2013)

Pokračování pohádky, které se tehdy ještě povedlo. Zmatený král, který se ztrácí ve svých vlastních briliantních výrocích a královna, která u projevů svého manžela usíná nudou. Princ je stále stejný trouba jako byl před svatbou a Běla, jeho manželka, ho ani jako milujícího otce jejich holčičky neumlátí tupým těžkým předmětem, což je poměrně s podivem. (03.10.2010)

Co si budem, zázrak to není, ale na vynucené pokračování to ujde. Andrlová se konečně zpívá sama, na Vladyku, jako prince, jsem si zvyknul a víc prostoru Nárožnému jen a jen prospívá. Škoda, že zbytek je dost o ničem a i ty písničky jsou na můj vkus až příliš zmožkovější. Už mi prostě není 10 let na na nanana to už se moc dívat nepotřebuju. (14.03.2023)

...a byla svatba. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Takže díky Jirkovi Chalupovi poprvé v dějinách můžeme vidět, jak pokračuje pohádka o chudé dívce po její svatbě s princem. A je to pád na tvrdou zem: Milá Běla je na tom u dvora hůř než vévodkyně z Hohenbergu dej jí Pán Bůh nebe. Princ, který se v prvním díle celou dobu projevoval jako rozmazlený idiot, aby se ve finálním záchvatu šlechetnosti a moudrosti správně oženil, je po svatbě zase tímž idiotem jako dřív. Sice, aby to duše dětského diváka vůbec unesla, okamžitě lituje toho, že dal své prvorozené dítě někam odklidit, ale aby zase bylo o čem hrát, nastupuje věrný Matěj, který sedm let bezdůvodně tají, kam všemi hledanou princeznu zašantročil. To probíhá za brutálního neutuchajícího nástupu Zmožkova klávesového kolovrátku a nekonečných árií, z nichž zvláště ty princovy nelze poslouchat bez pocitu trapnosti. Přidáme-li k tomu pokročilou senilitu v prvním díle excelujícího krále, s ní ruku v ruce jdoucí senilitu scénáře i režie, není tu moc o co stát. (Zmínky o "středověku", které by byly třeskutě blbé, i kdyby se v pohádce něco připomínajícího středověk vyskytovalo, ponechme stranou.) Oproti prvnímu dílu jsou zde sice i některá zlepšení (Andrlová zpívá sama, značné zmenšení prostoru pro nemehlo Černocha), ale ta to nevytrhnou. Nejroztomilejší postava je sousední král Matyáš, který se objeví jen jednou, přijede válčit, místo toho zazpěje árii míru a zase beze slova odjede. Kdysi mě bavila králova "inspekční" píseň "všechno naruby tu je", která mi na rok 1987 připadala poměrně odvážná. Blbý je jednak to, že je to zase jen tehdejší typická dikobrazácká komunální satira, jednak fakt, že z úsporných důvodů při tom krále vidíme výhradně samotného někde na louce. (31.08.2016)

Už jenom za akční vsuvku, která mi v dětství přišla jako vrchol akční tvorby, musím dát plný počet. Sice jsem nikdy nepochopil, jak a proč se královna jen tak zbavila dcery a začala se s ní stýkat až asi ve dvanácti, ale vzhledem k tomu, jak hoši z naší Lhoty nakopali Verunčiným pohůnkům prdel, mi to bylo u prdele - a je dodnes, a tak neváhám bratři, dávat hvězdy, jak se patří.***** (04.01.2022)