Režie:
Jiří AdamecScénář:
Jiří ChalupaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Jiří ZmožekHrají:
Miroslav Vladyka, Ivana Andrlová, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Karel Černoch, Martin Stropnický, Iva Janžurová, Kateřina Hejdušková, Světlana Nálepková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Určitě vás všechny zajímají další osudy hrdinů oblíbené pohádky Co takhle svatba, princi? Tak tady jsou! Již sám název vám může napovědět, co důležitého se odehraje tentokrát. Princ David a jeho žena Běla se těší na děťátko, které se jim má co nevidět narodit. Jenže princ David si ze všeho nejvíc přeje syna, dědice trůnu, a když v kolébce zavrní holčička, nedokáže se s tím smířit. Navíc platí pravidlo, že se David může stát králem pouze ve chvíli, kdy se mu narodí syn. Když se tedy narodila dcera, musela zmizet ze zámku. Matěj (K. Černoch) za pomoci hodného rybáře Janka (M. Stropnický) ale našel pro holčičku nový domov u dobrosrdečné a láskyplné Magdalény (I. Janžurová), takže o ni bylo dobře postaráno… Nebojte se, jak to tak v pohádka bývá, i tato skočí šťastně. I když to Davidovi chvilku potrvá, vezme nakonec svou dcerku na milost. A opět se můžete těšit na pěkné písničky "Růžičko červená", "Všechno naruby" či "Byl to nebo nebyl král" a oblíbené herce I. Andrlovou, M. Vladyku, J. Bohdalovou nebo P. Nárožného. (Česká televize)
(více)Recenze (131)
Naprosto odlišné a hlavně výrazně horší pokračování předchozí pohádky Co takhle svatba, princi?. Písničky nejsou vůbec chytlavé, první polovina je katastrofálně smutná, Andrlová v pozadí, Vladyka nevýrazný, pouze Nárožný drží svůj standard. Ve druhé polovině se řeší naprosté hlouposti a příběh kolem ztracené dcerky je zcela postavený na hlavu. Velký sešup dolů. Zpěv: za Miroslava Vladyku Marcel Zmožek, za Světlan Nálepkovou Heidi Janků, ostatní herci se nazpívali sami. ()
Tohle pokračování první pohádky se nepovedlo. Bylo to vaření z vody a podle mně to bylo o ničem. Mělo zůstat jen u dobrého konce první pohádky a zbytečně netočit další, která mi jako pohádka teda nepřišla. Spíš to bylo trapný a vnučka byla chudák, když se nenarodila vlastně jako kluk a musela se schovávat před nejbližšími ze své rodiny. ()
Co si budem, zázrak to není, ale na vynucené pokračování to ujde. Andrlová se konečně zpívá sama, na Vladyku, jako prince, jsem si zvyknul a víc prostoru Nárožnému jen a jen prospívá. Škoda, že zbytek je dost o ničem a i ty písničky jsou na můj vkus až příliš zmožkovější. Už mi prostě není 10 let na na nanana to už se moc dívat nepotřebuju. ()
Je to zvláštní. Ačkoli oproti "jedničce" přibyla opravdu pohádková postava - kouzelná babka kořenářka - hraje se zde na o poznání vážnější notu hraničící skoro s rodinným dramatem. Nazvali byste únos dítěte na nějakých sedm let společně s napjatými vztahy mezi manželi s potenciální nevěrou, vedoucí skoro k válce za pohádkové téma pro děti? Naštěstí je vše řešeno s nadhledem a humorem, o který se kromě opět výborné trojice Nárožný - Bohdalová - Bedrna stará i Jan Hartl coby básník Bujón a maršálek Skamene. Trochu mi vadí hodně přehnané kostýmy. Mimo papundeklu se zde objevují i záběry z exteriéru a Andrlovou konečně nezpívá Bartošová. Apropo písničky - opět moje srdeční záležitost, ikdyž bez takového hitu jako Píseň Babetky. O to víc přibyla hloubka a na rok 87 také poměrně odvážné texty ("Všechno naruby tu je"). Osobně mě nejvíc bere píseň Karla Černocha - "Neklečte princi před mocí". Takže trochu jiná pohádka než uvolněná Což takhle svatba, princi?, nicméně neméně dobrá. Pro mě dokonce výborná. ()
Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly. ()
Reklama