Kým sa skončí táto noc

Nová vlna 60. let má mnoho tváří. Peter Solan nezvykle zvolil za dějiště svého filmu luxusní noční bar. Sleduje dvojici slovenských montérů, kteří se snaží balit dvě české sekretářky na dovolené. Do děje často zasahuje záhadný host, který tu rozhazuje peníze vskutku nevídaným stylem. Ale tenhle film není o ději, spíše o atmosféře. Stačí se na ni naladit a zážitek se dostaví sám, ani se kvůli němu nemusíte opíjet. Čistě pro zajímavost: dekorace postavená pro tento film v následujících dvaceti letech fungovala jako skutečný bar. (12.07.2013)

Stěžejním vodítkem k uchopení tohoto Solanova filmu mně byl koncept kocoviny, promyšlení toho, jak kocovina jakožto model určitého existenciálního naladění tímto filmem prolézá, jak se ho zmocňuje a jak si ho podmaňuje (a myslím, že to tak bylo zamyšleno, že významy tohoto filmu měly být divákovi distribuovány skrze navozování tohoto stavu, a to jak u postav, tak pak přeneseně u diváků; tedy že nečtu film proti srsti; ale i kdyby ano, tak je mně to celkem jedno...), a to jak v doslovném slova smyslu (kocovina po večírku; možná budete znát), tak – a to je důležité – i v metaforickém, jako společenská kocovina (kolektivní uvědomění si toho, že dnes vám není špatné kvůli tomu, kolik jste toho vypili, ale z hlubších, leč utajenějších pohnutek, z jistého nonverbalizovatelného marasmu). Bujaré slavení, jež se pod neutuchajícím přílivem alkoholu přináší bolehlav, lehkost alkoholového oparu a bolestivá vystřízlivění. Ctím tento film, že i z večírku dokáže udělat politikum, společenský komentář, nad průměr však dnes nepůjdu, jelikož mi přijde, že Němcův film O slavnosti a hostech, který pocitově dělá něco podobného (přičemž Němec zvolil alegorii, Solan verismus), totiž přes snímání (vynuceného) slavení dokládá, že je něco prohnilého ve státě československém, je o něco lepší, údernější a nebojácnější. Nicméně, zaujal mě mladý Marián Labuda, už jen díky němu stojí film za vidění. 65 % (07.06.2023)

Film, který není ani tak o příběhu či ději, jako spíše o pocitu, který ve Vás vyvolá... A ve mně jeho konec vyvolal ze všeho nejvíc smutek. Smutek z toho, že se tato noc a tento film končí, smutek, že se Mira a Kvetinka už asi nikdy neuvidí, smutek z pana Baláže, smutek z toho, že se takovéhle filmy "o ničem", které ve Vás "jenom" vyvolávají pocity, už netočí. (28.02.2015)

Výstižný portrét doby a jejích slovenských souputníků. Zaujal mě charismatický 23letý Stano Dančiak, 21letý Marián Labuda s pro něj typickou postavou, tehdejší partnerka Waldemara Matušky 19letá Jitka Zelenohorská (bondýnka z dvojice) se zajímavými životními osudy (viz životopis) i příjemná 23letá Jana Gýrová (tmavovláska z dvojice). (03.03.2015)

"Ty budeš mať doma takú vojnu, že ani pri Tobruku nebolo tak horúco..." Tento film nie je veľmi o príbehu. Je o atmosfére. Jedna noc v nejakom bare vo Vysokých Tatrách a niekoľko postáv z česko-slovenského prostredia. Film si s týmto skutočne vystačí a keď som sa v úvode snažil niečoho chytiť, tak som po chvíli pochopil, že tento film nechce rozprávať podrobnosti, ale využiť hudbu, alkoholový opar a niekoľko vzájomne prepletených minipríbehov na maximálne autentické sprostredkovanie niekoľkých nočných hodín v bare. Po fantastickom Solanovom filme Boxer a smrť som si povedal, že dám filmu šancu a ostal som milo prekvapený. Nespomínam si kedy som S. Dančiaka v lepšej úlohe. Vzhľadom prekvapí i mladučký M. Labuda, ale najviac ma zaujala postava, ktorú stvárnil J. Pántik. Taká plná peňaženka v tých časoch nebola vôbec bežná, navyše kto si dovolí vyliať fľašu najdrahšieho (vtedajších 650sk) Napoleona len pre svoj dobrý pocit? K nezabudnuteľným patrí i jeho výkon na trúbke a vysoké C. Kvalitný film, ktorý rozhodne patrí k tomu n aj, čo v bývalom Československu vzniklo. 80%. (04.05.2014)