Čert nespí

Prvni velka slovenska filmova kritika socialistickych pomeru, ktera nasledovala po mirnem umeleckem uvolneni po prazske celostatni konferenci o satire v listopadu 1954. Dvakrat vtipne mi to pri shlednuti o pulstoleti pozdeji neprislo, ale pokud chcete nahlednout do zde karikovane dobove mentality (kdy se napriklad v prvni povidce dela ze smutku zamilovaneho soudruha Kvasnicky politicky problem, protoze "v dnesni dobe prece nema clovek duvod byt smutny!"), tak je to vyborny studijni material. Mnohe satiricke momenty (neuveritelny pribeh muze, ktery si poda zadost, a ackoliv nema zadne konexe, dostane za tri tydny byt) by se navic daly s prehledem aplikovat i na dnesni dobu. (30.09.2010)

Ja satiru moc nemusím. Všetky tri sfilmované poviedky sú postavené na rovnakej schéme omylov a nedorozumení, ktoré spája 5 hlavných postáv - okrem Krivosudského(ktorý stále hrá Kvasničku) - sa všetky vo svojich polohách menia. Film aj napriek tomu, že obsahuje veľa úsmevných miest, skôr nudí. Jednak preto, lebo sa dotýka pre mňa nezaujímavej témy, ktorá bola aktuálnejšia v dobe svojho vzniku a dnes pôsobí menej trefne a hlavne nezáživne. Podpísal sa na nej čas a okrem faktu, že poukazuje na začiatky niektorých významných slovenských hercov a že sa jedná o prvý režijný počin Petra Solana, je to satira, ktorá v súčasnosti mladému človeku nemá veľmi čo ponúknuť. Rozhodne oceňujem spôsob akým boli poviedky pospájané aj určitú hyperbolizáciu postáv, ale nepostrehol som tam ani jednu pamätnú scénu. Žiadalo sa mi tam niečo skutočne kritické a nadnesené - čo v konečnom dôsledku na konci filmu spomenula aj postava riaditeľa zahraná Bohušom Králikom. Film, ktorý zostal pre mňa na pol ceste a na ktorom sa čas a doba podpísali viacej ako by sa na film podobného razenia patrilo. (01.04.2012)

Na stejný způsob, jako český film Zaostřit, prosím!, vznikla povídková satira i ve slovenském filmu. Hranice je tenká, ale zatímco český film je nehodný Friče, tento slovenský lze vnímat jako dílko přijatelnější vzhledem k tomu, jaké všechny žánry tehdy ve východní polovině republiky stále ještě chyběly. Oba filmy jsou výsledky požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. Povídková sbírka Petera Karvaše Čert nespí (1954) nabídla hned několik celků, z nichž Smutný káder a Typický prípad jsou z cyklu Příhody nenápadného mládence a finální povídka Vel'korysá kampaň z cyklu Bezúhonné podobizny. Pro tvůrčí tým to byla série zajímavých výzev, hlavní herci měli každý po čtyřech různých úlohách, debutující režiséři a kameraman vzbudili naděje. Solan sám chtěl pokračovat v přepisu další povídky z Karvaše, ale Prípad Barnabáš Kos se dočkal premiéry až v roce 1965. (23.01.2021)

Kdyby čert spal, tak by nebylo něco v pořádku. Lidé si o něm dříve vypravovali příběhy, zobrazovali si ho kresbami, aby si ho nějak zkonkretizovali. Film se věnuje čertům od počátku kinematografie, a tak i český film nezůstává lhostejným a filmaři najímají herce, aby hráli čerty. Na čerty nemá vliv žádný politický systém, ale v kapitalismu se jim daří dobře, mají ho raději, než jiné režimy. Socialismus se pokoušel čerty vymýtit, ale neúspěšně. Nacisti se s čerty hodně kamarádili, katolíci o něco méně... (08.11.2010)

Tri poviedky s pomerne roztomilo štylizovanými postavami, založené na rovnakej schéme: Zamestnanci fabriky začnú podozrievať svojho zvláštne sa správajúceho kolegu, že chce ohroziť výrobu ich firmy, pravidelné dodržiavanie (či prekonávanie!) plánov a nebodaj sa možno i dal na buržoázne chodníčky. Prenasledujú ho, idú odhaliť jeho zlotrilé plány, aby zistili, že išlo o nedorozumenie a kolega mal pre svoje správanie veľmi rozumný a jednoducho vysvetliteľný dôvod. Súdruhovia sa tľapnú po čele, ako ľahko sa nechali napáliť a pokračujú vo veselom budovaní svetlých zajtrajškov. Ako už tu trefne poznamenal niekto v komentároch - exemplárny príklad aké pyčoviny riešili komunisti. Solanova skvelá 60s tvorba sa našťastie už proti naivnému socialistickému realizmu vyhranila. (16.12.2018)