Čert nespí

Na stejný způsob, jako český film Zaostřit, prosím!, vznikla povídková satira i ve slovenském filmu. Hranice je tenká, ale zatímco český film je nehodný Friče, tento slovenský lze vnímat jako dílko přijatelnější vzhledem k tomu, jaké všechny žánry tehdy ve východní polovině republiky stále ještě chyběly. Oba filmy jsou výsledky požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. Povídková sbírka Petera Karvaše Čert nespí (1954) nabídla hned několik celků, z nichž Smutný káder a Typický prípad jsou z cyklu Příhody nenápadného mládence a finální povídka Vel'korysá kampaň z cyklu Bezúhonné podobizny. Pro tvůrčí tým to byla série zajímavých výzev, hlavní herci měli každý po čtyřech různých úlohách, debutující režiséři a kameraman vzbudili naděje. Solan sám chtěl pokračovat v přepisu další povídky z Karvaše, ale Prípad Barnabáš Kos se dočkal premiéry až v roce 1965. (23.01.2021)

Svojrázny príspevok do témy satiry na slovenskom filmovom poli. Znateľný lowcost, ale vôbec nevadí. Poviedky kostrbaté, no herci nebojácni a zapamätateľní, hlavne Bohuš Králik a Ivan Krivosudský. Králikova hláška "vydra alkoholizmu sa priblížila k múrom našej fabriky" je hovadsky dobrá, kupodivu aj zvyšok scenára. Film pobaví, ale neubráni sa dojmu čo ním chceli tvorcovia vlastne povedať, lebo haniť socializmus v 50. rokoch by bolo nedobré a tak aj poviedky končia neucelene. (25.12.2017)

Kdyby čert spal, tak by nebylo něco v pořádku. Lidé si o něm dříve vypravovali příběhy, zobrazovali si ho kresbami, aby si ho nějak zkonkretizovali. Film se věnuje čertům od počátku kinematografie, a tak i český film nezůstává lhostejným a filmaři najímají herce, aby hráli čerty. Na čerty nemá vliv žádný politický systém, ale v kapitalismu se jim daří dobře, mají ho raději, než jiné režimy. Socialismus se pokoušel čerty vymýtit, ale neúspěšně. Nacisti se s čerty hodně kamarádili, katolíci o něco méně... (08.11.2010)

Snímek poskládaný ze tří satirických povídek literárního autora Petera Karvaša, který svou sbírku povídek vydal v knize pod společným názvem ´Čert nespí´. od čehož je také název snímku. Karvaš se svými povídky kriticky strefoval do nejrůznějších buržoazních přežitků a to jak ve veřejném, tak v tom soukromém životě. Pokaždé se zaměřil na určitou vzniklou problematiku, kterou bylo potřeba politicky vyřešit, a vždy to pojal právě oním satiristickým důvtipem. Stejně jsou stavěny i povídky zfilmované, které jako celek pro jednoznačný povídkový film propojuje filmová schvalovací komise, která výsledné zfilmované povídky shlédne, okomentuje a pojme s patřičnými výhradami a návrhy změn. Takže vše má svou jednotnou šablonu a to v zájmu patřičností vládnoucí strany své doby. Humor především konverzační a vždy cílen k politickým nepatřičnostem. Obhajoba práva na soukromý smutek, kritika propagandistických lží zveřejňovaných v novinách a kritika alkoholismu na pracovišti. Ono, když se na to podíváme s odstupem doby vzniku a režimu, v podstatě se na těch povídkách v jádru věci na dnešní dobu zase až tak moc nezměnilo. V charakteru postav, ze kterých se dělá legrace, by se i dnes mohl leckdo poznat. Jasně, povídky jsou vytvořeny v rámci podpory dobové politické situace, ale to nic nemění na stavu věci. Skutečně to stačí jen mírně upravit v zohlednění na dnešní dobu a hotovo. Společensko-politická satira z 50. let především ukazující, že se na koncepci satiry po léta nic nezměnilo. (08.05.2022)

Nuž, ako prvé vety filmu upozorňujú, tento film je zlý. Hlavne pre ľudí, ktorí nechápu alebo nemajú radi satiru. Je to veru ťažká disciplína. V polovici 50-tych rokov sa volalo po satire, aby sa poukázalo na nedostaky v spoločnosti, a ľudia sa tak mohli poučiť a vyvarovať sa do budúcnosti. V súčasnosti nikto satiru nepotrebuje, všetko je už jasné. Všetky štyri príbehy sú z pracovného prostredia, formálne sú si dosť podobné. Aj centrálne postavy sa opakujú, preto ich hrajú tí istí herci. Trochu ako commedia dell'arte. Ale poriadne absurdná. Hlavne vďaka šéfovi, ktorý sa dokáže zo všetkého vykecať, a zástupu jeho agilných prisluhovačov, ktorí vetria, čo sa od nich očakáva. Určite nejeden zamestnanec kapitalistickej firmy by dokázal dať týmto postavičkám mená svojich kolegov. Zábavné je tiež vidieť mladých hercov, ktorých si poväčšine pomätáme len ako starších pánov a dámy. Tak, súdruhovia, držte sa! (20.02.2013)