Kráska dne

Pokládat tento film za společensko-kritický jen dokazuje, jak mělká a zničující byla hippícká kulturní revoluce. Šablonovité prkenné figury a doslova comicsový příběh mohou vyvolávat emoce jen v lidech charakterově nedospělých. Jejich zrovnoprávnění je právě ten výsledek, ke kterému celý ten ikonoklastický kravál mířil. --- Já to neodmítám z nesouhlasu, odmítám to coby blbé. (25.10.2011)

Kráska dne - neobyčejný důkaz existence lidského nevědomí. Mnoho komentářů k tomuto filmu se točí kolem manželské nevěry, spoutanosti ve vztahu, nespokojenosti s nabízenou intimitou. Nemyslím si, že některé z těchto témat by mělo být tématem klíčovým. Zajímavé jsou prostřihy z dětství splétající dějovou linii problematické sexuality Severininy osobnosti, zde to všechno začíná. Sama sebe pak v dospělosti nahlíží se zmateností, když však přistoupí na hru svého nepokojného nitra a vydává se na cestu zpřístupnění slasti, život je rázem klidnější. Jednání pod zkreslenými obrazy skutečnosti paradoxně zprostředkuje uvolnění a možnost nadechnout se ve vztahu. Těžké žít dlouhodobě s tolik zraňujícími vytěsněnými obsahy. Snímek je přesto natočený docela jemně a citlivě. (14.05.2011)

Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak. (28.02.2012)

Náruživé a provokativní, přesto velmi vkusné a seriózní. "Mistři šoku a hnusu" dnešní kinematografie (ano, myslím tím Lanthimose a von Triera, a nejen je...) by se od Bunuelova snímku mohli učit, jak zacházet do niterných pater lidské duše a nepodlehnout při tom vůni kalkulu. Luis Bunuel a scenárista Jean-Claude Carriere se v Belle de Jour ponořují do skrytých tužeb dívky z buržoazních poměrů (ztvárněné chladnou Catherine Deneuve), jejíž vysněné představy o submisivitě nabydou po návštěvě salonního nevěstince reálných rozměrů. Drama je to komorní, zato úderné a nekonvenční, ozdobené Bunuelovým surrealistickým laděním (stěžejním centrem snových kontur se zde stává začátek a konec), jehož dokonalosti a absolutní syntézy s tradičním narativem dosáhli Bunuel s Carrierem o pár let později ve sžíravé kritice salonních poměrů: Nenápadném půvabu buržoazie. (18.04.2024)

Umelecky film o tom, ze zeny jsou devky. Vzhledem k 60's datu vyroby obdivuhodne nekompromisni a silne evropske, je na tom dokonale videt, ze to nevzniklo v Hollywoodu. Vyborny mix podvedomi a reality dokonale Catherine Deneuve. Me prvni setkani s Buñuelem dopadlo pozitivne, i kdyz to asi nebude moc velky fanousek hudby, kdyz tady vubec zadna neni. 7/10 (13.06.2011)