Modrá Electra Glide

Tak to je můj kultovní film!!! Za "komančů" zas tolik dobrých filmů americké produkce k vidění nebylo. Dobře si pamatuji,jak jsme s kámošema zašli na tento film do kina a čuměli na to s otevřenou pusou. Když jsem jej snad po třiceti letech viděl podruhé,líbil se mi ještě víc. Děj filmu se odvíjí velmi pozvolna,jak už to u filmů ze 70 tých let bývá. Zdánlivě se místy nic neděje,ale člověk cítí,že musí něco přijít. Atmosféra filmu pomalu houstne a vrcholí závěrečnou tragédií. Mistrovský kousek, se kterým se zřejmě ještě setkám. (13.06.2011)

Láska na prvý pohľad, rešpekt na druhý a teším sa na ten tretí a ďalší a ďalší... chvíľami som zauvažoval, či je inak "asi najkomplexnejšia filmová reflexia" hippie obdobia Easy Rider úplná bez Electry Glide. Ten film sa ma dotkol na riadne citlivom mieste - mám totiž veľmi rád pohľady z inej perspektívy, pravdivo ľudské príbehy, nekompromisných filmárov a hercov, ktorí nehrajú, ale stanú sa svojimi postavami. A tiež mám rád konce, ktoré neprestávajú rezonovať aj niekoľko týždňov. Ten posledný záber chcem, zachytený v istej veľmi konkrétnej chvíli a v čo najväčšom formáte, na stenu. Celý svet v jedinom takomto obraze! (03.03.2011)

Modrá Electra Glide se svou atmosférou hlásí k odkazu Bezstarostné jízdy zcela otevřeně, v jedné scéně na ni přímo odkazuje. Působí jako druhá strana téže mince, když se na éru hnutí květinových dětí dívá pohledem příslušníků policejních jednotek, kteří o americkém snu a odvázanosti mají přece jen výrazně konzervativnější představu a jejich pojetí svobody se leckdy výrazně blíží postojům ovčáckých psů. Krach utopických představ hippies sice odhalila už Bezstarostná jízda, Hooperův kousek ale udržoval iluzi zmaření snu brutálním zásahem nepřátelského okolí. Modrá Electra Glide jde v deziluzi podstatně dál: ukazuje degeneraci ideálů rozleptaných drogovou závislostí, kšeftařením, pasivitou a neschopností čelit problémům. Guerciův snímek se v 70. letech evidentně trefil do pocitů tehdejší generace a získal slušný ohlas. Vzhledem k tomu, že nemám ani nebudu mít příležitost sledovat jeho tvorbu v nějakém vývoji, nejsem si zcela jistý jeho mírou talentu a jeho film nepřijímám bez výhrad. Svou estetikou násilí se výrazně blíží pojetí Sama Peckinpaha, jak o tom svědčí např. scéna divoké honičky motorkářského gangu. Místy si snímek moc neláme hlavu s logikou a kdybych se v tom chtěl rýpat hlouběji, našel bych leckterý snímek na kráse. Ale pozitivní dojmy přece jen přetrvávají a na 70 % celkového dojmu to postačí. (10.07.2018)

... teď jsem se dočetla, že tenhle film budu mít možnost shlédnout po - ach bože - 31 letech! Tehdy to nějakým omylem bolševik pustil do kin a mezi námi - tehdejšími puberťáky - byl známý jako "ten film, kde je kousek OPRAVDOVÝHO HIPÍZÁCKÝHO KONCERTU (jako byl film ČLEN KLANU "ten film, co se v něm kastruje černoch" apod. - tyhle filmy prostě musel vidět každý). Nicméně zůstal ve mě po té spoustě let dost silný pocit, že nešlo o špatnou záležitost a tak se tedy velmi těším - podle vzpomínek bych dala 4 *, zítra uvidíme, nakolik a zda vzpomínky zkreslují.... ... toho koncertu tam nakonec bylo asi tak minuta - kdovíjestli! - jak málo nám tehdy stačilo...! Nicméně celkově 4 hvězdičky - jako tenkrát i když asi už za jiné "kouzla"! (25.11.2008)

Tohle je jeden z nejlepších, čtete správně, nejlepších amerických filmů. A existenciální drama podle klasických předobrazů. A ó, jak je dobře, že ho nezná každý trouba, tak jako každý trouba zná třeba film Easy Rider. Electra Glide je realistická, až to bolí, a ironická a hořká jako život sám. A nasnímaná až oči přecházejí. Ten film by mohl trvat pět hodin, a pořád by bylo nač se dívat. Death Valley je místo, kam všichni chtě nechtě směřujeme. Někteří na policejní Electře, jiní v mikrobusu s puškou pod sedadlem, my ostatní v kombíku narvaném bicykly, dětmi a piknikovými koši. A všichni moc moc doufáme, že Údolí smrti je ještě daleko. (27.10.2008)