Srdce na dlani

Otec a syn, Boleslav Polívka a Vladimír Polívka, se sešli v jednom filmu. Vlastně v jedné rozlehlé vile s bazénem, kde je dost místa i pro matky bez nabíječů a jejich děti. Mladší z herecké dvojice je invalida na invalidním vozíku a ten starší se nikdy nevzdal svého snu stát se pouličním klaunem. Oba jsou strašně milí a lidští. Milá je i pouliční prodavačka kávy (Eliška Balzerová), milá je mladá učitelka z mateřské školy (Kristína Svarinská) a koneckonců i soused (Matouš Ruml), který opětovně usiluje o srdce své dávné lásky ze sousedství, je dobrota sama, jen mu jeho milý a starostlivý profil kazí noční dámské návštěvy, které praktikuje ve svém domě (proč tak činí, když má evidentně spadeno na Janu Pidrmanovou coby dávnou lásku, není nikterak objasněno). Všichni jsou k sobě laskaví a jejich dobrotu a lidskost jim kazí jen zlý a sobecký majitel (Marek Taclík) zatoulaného baseta. A náš invalida za týraného psa neváhá vysázet svoje celoživotní úspory v padesátikorunových mincích. Takže film opravdu svým trefným názvem neklamal. A co teď s tím. Scenáristické postupy a vývoj děje filmu by neodhadl jen mimořádně naivní divák. Je naprosto zřejmé, jakým směrem se film bude ubírat, a každý vyčleněný mini příběh té jednotlivé postavy má zřetelně odhadnutelný půdorys. Herečtí představitelé jsou ve svých rolích velmi spolehliví, nějaký výrazně rušivý element se nekoná. Martin Horský dost spoléhá na svoji pověst režiséra, co umí natočit pohodový film. Tentokráte ale bylo té naivity opravdu přespříliš. A nedostavil se žádný excelentní moment překvapení. Vše přesně romanticky a úsměvně nalajnované. Divácké generace to mají hezky naservírované - pro tu starší perlí tandem Polívka - Balzerová a hláška o dámských oholených nohou, když nadejde čas koitu. A ti mladší si smlsnou na dobráckém mladém Polívkovi, který má na invalidním vozíku větší šanci balit pohledné ženy než jedinci chodící vzpřímeně. Přejme tedy české romantické komedii, aby napříště více sázela na realitu a podstatně ubrala na přebujelé naivitě a nepravděpodobných dějových tazích. 6/10 (05.12.2022)

Oproti Ženám v běhu další film Martina Horského nemá takovou šanci (ambici dle mého ano) stát se takovým velehitem a univerzálně pobavit všechny diváky. Je citelně vážnější, ačkoliv samozřejmě humorem se nešetří, profesionálně natočený (jen hlasitost mluveného slova mi přišla někdy až příliš nahlas, asi kvůli starší generaci) a nasnímaný a šablonovitě propsaný do třech dějových linek (2x Polívka!), které pochopitelně dobře skončí. Jen ten Vetchý tentokrát chyběl. Na Netflixu ale jistě brzy předem určený hit. (22.03.2022)

Když ten paralelní svět fungoval u Žen v běhu, tak se Horský ani nepokoušel vymýšlet nic nového a nadělil ho do kin znovu. Škoda, že tentokrát už skoro nikdo nepřišel. Zase tam všichni hledají lásku a zase ji všichni rychle najdou. Překážky jsou pouze na oko, aby se film natáhl alespoň na hodinu a půl, ale celý je tak pitomě naivní, že ho ani není možné moc kritizovat. (24.10.2022)

Je to zvláštní, ale ačkoli je to dějově dokonale předvídatelné a rovněž dost odtržené od reality, přesto mi to kupodivu dost sedlo. Snad je to tím sympatickým obsazením a pohodovou letní bezstarostností, kterou je to celé prostoupeno, a možná za to mohl i ten malý kluk, jehož repliky u mě permanentně vyvolávaly úsměv na tváři. Uvítal jsem též, že je to jen minimálně prolezlé product placementem, a celkově mě to bavilo výrazně víc, než Ženy v běhu, ačkoli ty zde mají o něco lepší hodnocení (70 % Ženy v běhu vs. 66 % Srdce na dlani). Každopádně v té bídě současné české produkce mi toto přijde jako slušný nadprůměr, který mě nijak neuráží a nenáročně celkem pobaví. (02.11.2022)

Nebýt nahodilých zadarmo předpremiér, jen tak bych se k některým českým filmům nedostal a ve vybraných případech by to byla i poměrně škoda. Srdce na dlani je druhotným výtvorem party, co před 3 lety splácala veleúspěšné Ženy v běhu a skoro každým coulem je tady vidět, že jde o totožné tvůrce. Zase tu máme stoprocentní herecký ansámbl, romantickou zápletku, která absentuje stinné stránky a hýří optimismem a díky tomu až pohádkové zobrazení, jak funguje láska. Pokud bude mít někdo tendenci hlubokomyslně analyzovat zdejší vztahové peripetie, film si neužije. Pokud ale někdo chce na poli desítek českých romantických komedií, co ročně vzniknou, něco, co nestojí jen na nevěře či nedůvěře, Srdce na dlani si může patřičně užít. [viděno v Cinestar Plzeň 18.1.2022] (21.01.2022)