Kapitán Volkonogov uprchl

Chvilku mi trvalo zvyknout si na kostýmy NKVD a jejich holé palice a když se mi to konečně povedlo, začalo to být jako na houpačce. V jednu chvíli film nabízí neuvěřitelně silné scény umocněné jak výkonem Jurije Borisova, tak neosobní bezcitností státních zabijáků a v tu druhou film nabízí jen artovou nudu jak co do obrazu, tak co do dialogů. Tohle asi nebyl úplně film pro mě. 50% (28.02.2024)

Běh Stalinova Landy za odpuštěním Orlíku je sice kapku artově progelovaný a místy absurdní, ovšem v detailech veskrze pevný v kramflecích, sugestivní, syrový a surový FPS matroš s mrtvolnou poetikou, tísnivě zanechávající koule v břiše a na sliznicích žluklý pach té nejhorší sobecké lidské spodiny. Mrazivá alegorická studie vypláchlé zdivočelé animální verbeže, vyhecované a otupělé bolševickým terorem, s docela milým přesahem do současnosti. Ovšem ne takovým, jak se někteří soudruzi snaží v souladu s jednotnou a jedinou správnou stranickou doktrínou demagogicky deklarovat, a sice že nelidská pakáž bez jakékoliv úcty k životu a zcela bez elementárních civilizačních návyků napadla totálně mírumilovný, kulturní a kultivovaný národ filantropických miláčků, který teď tak hrdinně brání klidný spánek Evropy, světa i galaxie, ačkoliv jeho východní části už téměř před deseti lety jasně vyjádřili zcela svobodnou vůli po sebeurčení a nezávislosti, na níž měli de jure némlich stejný nárok jako třeba Kosovo. Jenže tentokráte dobrotivé NATO, poháněné Spojenými sráči, Kyjev kupodivu humanitárně nevybombardovalo, protože by to bylo v rozporu s aktuálními geopolitickým šachy, tudíž se toho ujal ten zkurvený Mordor. A tak nelidská pakáž napadla de fuckto kulturně, historicky i naturelem tu samou pakáž, avšak obě ty pakáže se teď moderní demagogie pro klid na pastvinách spokojeně bečících přežvýkavců snaží navzdory všem učebnicím dějepisu separovat, aby stádečko nade vši pochybnost vědělo, komu fundit, a koho lze beztrestně hanobit. A to je tedy úplně stejně úsměvný manipulativní narativ, jako tvrdit, že Stalin byl Rus jako poleno, nebo že v prvním tisíciletí etničtí Rusáci odtáhli z Kyjevské Rusi, aby v roce 1991 mohla vzniknout Ukrajina. Ne, ten přesah filmu spočívá v tom, že je jen otázkou času, než se novodobá mocichtivá neomarxistická lůza Evropské Utopie a Anglosaského kokotporátního spříseženectví militarizuje a začne ty s nepohodlným názorem likvidovat nejen sociálně a ekonomicky. Taxe na tu citlivou romanťárnu hezky mrkněte, ať víte, do čeho jdete, pokud se budete jen tupě nechávat stříhat dvakrát ročně na vlnu. Hodně silné kafe, které doporučuji nevařit před spaním! (19.08.2023)

[vzpomínky na LFŠ] Šikovně uchopená aktualizace ruského strachu, kdy oněmi všudypřítomnými strašáky nejsou již v auťácích poschovávaní muži v kloboucích, ale naposilkovaní plešouni v teplákovkách. Baví mě skutečnost, že stalinistické období Sovětského svazu je pro všechny natolik nepochopitelně bizarní etapou dějin, že příběhy z něj schovávají do komedií, nespolehlivých vypravěčů či jako v tomto případě, do sureálna s červenou vzducholodí nad hlavou. (03.08.2022)

Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022.  (05.12.2022)

„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. (02.08.2022)