Vozka smrti

Mááástrpííís...:-) Skutečně jeden z vrcholů němé éry, pro mě určitě... Brilantně natočená duchařina o smrti, životě a především naději... Vozka smrti je skvělým způsobem vyprávěná legenda o Davidu Holmovi (hraje ho sám Victor Sjöström), který čelí údělu hříšníků, jenž, vydechnuvší v poslední okamžiky roku, musí se ujmout otěže vozu a celý následující rok s ním jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Sjöström si s naprostým přehledem dokázal poradit se složitou strukturou příběhu, dokázal ukočírovat všechny flashbacky a flashbacky ve flashbacích..:-) Film sám o sobě má totálně pohlcující atomosféru a pokud budete film sledovat se stejně depresivním soundtrackem jako já, je o zážitek postaráno... Tímto filmem se k "dokonalosti" (v mezích možností němého filmu) dovedla i metoda dvojexpozice, které filmaři sice využívali už dříve, ale tady našla perfektní využití. (11.07.2006)

Před shlédnutím Vozky smrti jsem se trochu bál, zda mě i přes svou pověst nebude nudit - jeho němí "bráškové" Upír Nosferatu a Ocelový oř mě i přes své zjevné kvality nudili, takže jsem byl připraven brát celou věc s nadhledem. Obavy se ale nenaplnili - film totiž hned od začátku zaujme atmosférou, vizuální stránkou (z dvojexpozice vytřískal Sjöström maximum) i příběhem, který je z velké části odvyprávěn v retrospektivách, či dokonce jednou v retrospektivě retrospektivy, aniž by působil chaoticky. Fakt, že je vlastně celý příběh velice jednoduchý, vůbec nevadí. A nevadila mi ani moralitka na konci. . . (28.12.2007)

Viděl jsem kolorovanou, 106 minut dlouhou verzi s úžasným hudebním doprovodem, u kterého jsem nebyl schopen určit, jakými nástroji byl dosažen. Scény s vozkou jsou úžasné a potkat toho koně na ulici, tak mě asi klepne (mám dojem, že některé záběry s ním byly natáčené jinou rychlostí, takže se kůň nepohybuje plynule, ale trhavě...). (03.03.2009)

Tak konečně jsem se k tomuto silně mystickému, němému filmovému skvostu dopracoval a konečně jsem ho i shlédnul. Opravdu nádherný filmový zážitek, vřele doporučuji všem kdo tento skvost ještě neviděli. Film je inspirován románem švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové v němž novým způsobem zpracovala prastarou švédskou legendu. Victor Sjöström který si ve filmu zahrál hlavní roli Davida Holma si bere za ústřední postavu tohoto svého filmu mytického "Vozku smrti''. Tento severský Cháron si musí podle starého zvyku najít na konci roku svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovské noci zemřou. A právě sám David Holm alkoholik a tyran (v jedné osobě) vlastní rodiny, leží jedné takové chladné noci na hřbitově, zbitý do bezvědomí svým kumpánem. Ve snové vizi mu proběhne před očima celý jeho nedůstojně prožitý život .Těsně před půlnocí když se už zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, mu v posledním okamžiku podá pomocnou ruku sestra z armády spásy a navrací ho k řádnému životu. Toď Spoiler. Opravdu zajímavý film, hne dle s několika temnými pasážemi najednou. Vozka smrti byla už v době svého uvedení považována za mistrovské a vrcholné dílo švédské školyu. No považte sami kolika filmům se takovéto pocty (kdy ještě nebyl oficiálně v kinech) asi moc ne. Možná jen všem těm Caligarům, Nosferatům či Metropolisům. Právě svojí fantaskností je Vozka Smrti velmi blízká poetice německého expresionismu. Tajemností prosycená romantická nálada literární předlohy je v tomto filmu dokonale vytvořená pomocí dovedně využitých výrazových prostředků, rafinovaného osvětlení (kdy nevíte jestli je den či noc) dále třeba populárních dvojexpozic (zejména ten fantasmagorický obraz kočáru smrti), rektrospektiv, především ve snových scénách a v neposlední řadě pak na svou dobu opravdu vyjímečnou technickou dovedností. Abych to nějak ukončil, byl jsem tímto brilantním dílem unesen a ještě to ze mě nevyprchalo. Všechny ty scény jako např. ta s tím fantaskním kočárem, jenž sbírá duše mrtvých, vytvářejí ve filmu nadpřirozenou atmosféru. Přízračný je zejména bělostný kočár imaginárně proplouvající vlnami moře či scéna oddělení duše od těla sebevraha, zastřelivšího se o té již zmíněné silvestrovské půlnoci na hřbitově. Krajina zahalená tmou, hřbitov i mořské pustiny jsou výrazem duševních stavů postav, což bylo typické i pro další romantismem ovlivněná Sjöströmova díla, zejména pak "Terje Vigen" z roku 1917'. O mnoho let později na tuto kinematografickou tradici navazoval, sám Ingmar Bergman, zejména ve svém majstrštyku "Sedmá Pečeť". Nevím, nevím jestli se ke mě ještě někdy dostane nějaký film od tohoto legendárního režiséra, abych mohl případně porovnávat jeho starší a novější tvorbu a to jakým směrem se pak třeba nadále vydal. Když ne, tak se nebudu vůbec zlobit a tento film zůstane navždy v mém srdci.. (12.07.2006)

Ve své době zcela jistě významný snímek využívající celé řady novátorských postupů (nechronologický děj, dvojexpozice apod.). Mě však příliš nenadchl a celkový dojem vylepšil až závěr. Negativem je také monotónní hudba provázející celým filmem, která příliš nedokresluje atmosféru příběhu. V němém filmu mám holt jiné favority! (08.08.2011)