Vozka smrti

Před shlédnutím Vozky smrti jsem se trochu bál, zda mě i přes svou pověst nebude nudit - jeho němí "bráškové" Upír Nosferatu a Ocelový oř mě i přes své zjevné kvality nudili, takže jsem byl připraven brát celou věc s nadhledem. Obavy se ale nenaplnili - film totiž hned od začátku zaujme atmosférou, vizuální stránkou (z dvojexpozice vytřískal Sjöström maximum) i příběhem, který je z velké části odvyprávěn v retrospektivách, či dokonce jednou v retrospektivě retrospektivy, aniž by působil chaoticky. Fakt, že je vlastně celý příběh velice jednoduchý, vůbec nevadí. A nevadila mi ani moralitka na konci. . . (28.12.2007)

Občas si říkám, že jsem k těm němým filmům příliš neshovívavý, ale když pak jednou za čas narazím na ty opravdové klenoty, nestačím se divit, čeho už v té době byli někteří filmaři schopni. Proto si tedy neodpustím a Sjöströmův slavný film spíše zkritizuji. Vánoční koleda v alkoholové verzi by byl určitě zajímavý a originální příběh, jeho zpracování je ale pro mě od samého počátku neskutečně toporné a unylé. Většina scén se odehrává ve statických celcích, maximálně polocelcích, a co hůř, téměř celou dobu vlastně jen jedna postava říká něco postavě jiné. Namísto toho, aby Sjöström emoce postav odvyprávěl obrazem (ano, ta tisíckrát opakovaná lež o tom, jak tvůrci němých filmů museli umět vyprávět obrazem a nemohli se spoléhat na dialogy), nechá diváka číst úmorné množství mezititulků a dynamiku snímku tak ještě více degraduje. Je to škoda, protože atmosféra i příběh by ve svižnějším a živějším podání jistě fungovaly i dnes. Takhle je pro mě tenhle legendární němý film spíše nudným zklamáním. 4/10 (27.11.2018)

Nad dílem Selmy Lagerlöfové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, se ve filmu setkáváme skutečně často. Do konce zlaté éry se o adaptace z jejího díla podělili nejvýrazněji Victor Sjöström a Mauritz Stiller. Sjöström byl zároveň jejím objevitel pro filmové médium a často hrával v jejích příbězích hlavní role. A i když mi k srdci mnohem více přirostly konkurenční Stillerovy projekty Herr Arnes pengar a Gösta Berlings saga, Körkarlen samozřejmě nelze zcela pominout. Sugestivní moderní film, který dokáže stáhnout diváka s sebou a přivodit mu infarkt z intenzivnějšího děsu, něž jakýkoli dnešní trash. Jde o atmosféru a fascinaci nad prapříběhem jednoho z prvních lidských strachů. (16.05.2012)

I přes řadu nedostatků, nejasností a logických chyb se jedná o neuvěřitelně působivý film, obzvláště s přihlédnutím k době vzniku. Efekty jsou báječné a pomáhají vytvořit velmi hutnou atmosféru, která je cítit z každého záběru. V kombinaci s perfektně zvládnutou složitou narací se jedná o dílo, z něhož nespustíte oči. Další špičkové dílo zlaté éry švédského filmu. (23.11.2010)

Co se týče atmosféry, vizuálních triků a velmi přelomové příběhové konstrukce, nelze s přihlédnutím k danému filmovému období nic vytknout. Mrazivý příběh plný mystických a fantaskních obrazů je vyprávěn opravdu velmi originálně a ve spolupráci s velmi deprimujícím námětem dokáže udržet naši plnou pozornost, přestože monotónní (ale ne nepovedená) hudba začne po chvíli uspávat a několik scén nemá již dnes vůbec žádnou výpovědní hodnotu - především linie vzpomínání na hrdinovy zlé skutky postrádá poetičnost a obrazovou nápaditost zbylé stopáže. Přesto se však jedná o významné dílo kinematografie, skvěle využívající minimalistických prostředků k navození velmi silných emocionálních a také myšlenkových prožitků. A navíc jsem se konečně dozvěděl, kde se ve filmu poprvé objevila sekyra dobývající se skrze dveře do vedlejšího pokoje - známý to výjev z kultovního The Shining.. :)) 80% (15.04.2014)