Bál šílených žen

Filmu sa podarilo ponúknuť drámu, atmosféru aj trocha napätia. Mohlo by ho byť ale oveľa viac. Keď vás neprávom zavrú do blázinca, môže sa toho veľmi veľa odohrať. Napriek dvom hodinám ale treba uznať, že všetko sa vezie plynulo, nenájdeme tu hluché scény či čas na nudu. Dobre sa tu ukazujú aj medicínske praktiky minulosti, kedy duševne chorého v podstate neliečili, ale rovno mučili. Príbehovo všetko do seba pomaly zapadá a vlastne len záver pre mňa vyriešil, či to nechám na priemere alebo hodnotenie zvýšim. Skončilo to tak neutrále, na 70%, ale stále mi tam niečo chýbalo, aby som to poslal do červených farieb. Inak výborná hudba. (22.09.2021)

Vo svojej podstate to bolo zaujímavé a kvalitné, ale v deji som sa miestami až príliš strácal a na môj vkus to bolo proste preplácané. Samozrejme, ústredná línia bola jednoznačná a pochopiteľná. Ja takéto duchariny ja osobne moc nemusím, hoci mám k tomu rešpekt. Ale musím uznať, že to prostredie bláznivca bolo vystihnuté vynikajúco, a celkovo vizuál filmu bol kvalitný. No mne to až tak do vkusu nepadlo. 3* (24.08.2022)

Mám hodně rozporuplné dojmy, protože rozporuplný mi přišel i tenhle film. Na jednu stranu realisticky a sugestivně zobrazené zneužívání pacientek psychiatrické léčebny, potažmo psychiatrie samotné, které ve vás jistě vyvolá spoustu emocí, třeba vůči odporným kreaturám zastoupených postavami otce, lékařů, sester, i zřízenců, nebo vůči tehdejší nespravedlivé elitářské společnosti. Na druhou stranu hodně nevyrovnaný scénář s občas podivnými střihy, který je spíš než na rozumu (logice děje) založený na citech (pocitech) a příběh mi celkově nedává příliš smysl. A ani nesmyslný závěr mi k pochopení toho, "co tím vším vlastně chtěla autorka sdělit", příliš nepomohl. Myslím, že než o příběh, jde v první i poslední řadě o prvoplánový doják. (29.01.2022)

Ach to byly časy. Když vás v 19. století začala jakákoliv štěrbina v domácnosti srát, prostě jste ji šoupli do blázince, ať už jí jebalo, či nikoliv. Šovinistům přátelský doktor Bolíto ji tam ihned napálil jedinou tehdy známou diagnózu – hysterii, no a vy jste si mohli v klidu užívat ticha, štětek, absintu a jiných klasicistních kratochvílí. Kapku nekomfortní pro inkriminovanou štěrbinu se mohla stát situace, kdy ji ve skutečnosti až tolik nejebalo a bývala pouze hašteřivá či vzpurná kráva. To se ji pak mezi ty opravdové hrabavky zjevně trochu obtížněji zapadalo, ovšem tehdejší osvědčené terapie ledem, pícháním nadrženým zřízencem nebo temnou kobkou pak dozajista měly nejen nesporný terapeutický, ale také kýžený převýchovný účinek. No, nasraně jedné tak trochu slepičí úlet a feministické lkaní netknutých štěrbin, jak stál tenkrát ten patriarchát za vyližprdel a jak bychom si ještě dnes qůli tomu měli odřezat penisy a začít studem žehlit, vytírat a štrykovat, na straně druhé zmákla Laurentka tu místy manýrní prudu vcelku s grácií, dramaticky záživně a hlavně vizuálně uhrančivě, kdy každý mimoblázinecký záběr vypadá jako kompozice od Ma(Mo)neta a každý blázinecký jako noční poluce Vikyho Yga. A odpustím ji protentokrát i ten behaviorálně dementní konec, pohybovali jsme se přece v blázinci, že ano. (29.09.2021)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)