Asteroid City

Jak naznačují má starší hodnocení, Wese mám docela rád. Ale tohle šlo úplně mimo mě. Jasně, čupr herci, obrovská stylizace, ozvláštnění divadelním rámováním... Ale hodně málo vtipu ( nebo jsem se prostě nenaladil na stejnou frekvenci ). Doufal jsem, že třeba aspoň hudba to zachrání, ale taky vůbec nic. Už podle zdejšího hodnocení jsem nečekal nic světobornýho, ale že to bude takhle marný, to by mě ani ve snu... Snad se ještě někdy "potkáme". (23.07.2023)

Anderson natáčí filmy stylem, zaprvé velice osobitým, zadruhé ale velice ukázkovým. Jak? Já si prostě musím úplně představovat, tak si vzal slova co se barev a kompozice týče ve filmové škole až přespříliš k srdci a začal to dělat naprosto ukázkovým způsobem, který ale (chtěně) působí jako velkolepá dobře udělaná parodie na všechna pravidla filmařiny, uměleckých filmů ale především. V každém jeho filmu je úplně vše, co se umělecké filmy mívají a jeho parodie na tento styl je prostě neuvěřitelně chytlavá... teda, jak pro koho. Já viděl prakticky všechny jeho filmy (snad krom dvou) a stále nemám dost. Ale pro někoho už to bude moc. Ale tak ať prostě na to ty lidi nelezou, když to nedávaj. Ale zpět k tomu co chi říct. Prostě Wes Anderson je strašně puntíčkářský co se tvorby týče a každý jeho záběr či dialog je perfektně udělán a promyšlen do posledního detailu. A to se mi opravdu líbí. Je to prostě dokonalé. Stejně jako tento film, co se dle mého názoru dokáže rovnat jeho nejlepším počinům jako třeba Grandhotel Budapešť. Jediná vada na kráse tohoto filmu a Andersonova stylu, co stále opakuje při hromadě svých novějších filmu (Grandhotel a Depeše) je ta, že se snaží svůj styl vyprávění a dialogů a tohohle všeho napodobit jako styl nějaké určité věci. V Grandohtelu to bylo vyprávění a rozhovory jak z knihy se všemi těmi absurdnostmi a mimickými pohyby, v Depešy zase jako noviny... však zde to mělo být jako divadelní hra a tam tkví ta nástraha. Totiž každý jeho film je jako divadlo, tudíž jen na to více upozorňovat mi přislo kapičku zbytečné. I když neříkám, že prostřihy na tvorbu divadelní hry mě nepobavili. Rozhodně bych je nevypouštěl (už jenom proto, že vlastně jen kvůli nim tam je Waltuh). Ale jinak stále pecka. Kamera, výprava, scénář, hudba (s nejlepším countrym co jsem kdy slyšel), herecké výkony (nejlépe obsazený film součastnosti!)... prostě vše, a já to naprosto žeru. Miluju tenhle film. Bohužel musím kvůli pár až přespříliš absordnustem (Jeffa Goldbluma nemyslím) a trochu tomu stylu vyprávění snížit lehce známku. 9/10 více ZDE: (27.06.2023)

Technicky precizní, jeden slavný herec vedle druhého, lákavý koncept a výsledek? Film totálně o ničem. K čemu známé tváře, když většinu času nemají co hrát? Většina postav plní roli křoví a až na pár výjimek nikdo nemá pořádný charakter. Úvod vcelku jasně stanoví rámec divadelní hry, posléze však sledujeme v podstatě náhodný sled více či méně zajímavých dialogů, které občasně vystřídá scéna ze zákulisí. Buď mi absolutně unikl autorův záměr, anebo prostě jakákoliv promyšlenější zápletka a děj absentují. Několik scén je opravdu vtipných, ať už osobitým stylem humoru či svou absurditou, ale vzhledem ke stopáži nepovažuji pár úšklebků za velký úspěch. Místy je to celé dost zdlouhavé, takže jsem rád, že stopáž bez titulků má odhadem něco přes hodinu a půl, což je tak akorát, a snímek díky tomu nestihne být vyloženě úmorným. Musím nicméně ocenit práci s kamerou, především nápadité kompozice a promyšlenost každého jednotlivého záběru, ze kterých čiší perfekcionismus a cit pro detail. Po zhlédnutí traileru jsem však rozhodně čekal víc a myslím, že z toho nemusel být pouze na pohled hezký, ale v jádru naprosto prázdný film. 4/10 (22.06.2023)

Čeho je moc, toho je příliš: Wes Anderson edition.... Takový tvůrčí fuck-off Wese Andersona, ve kterým si dělá co chce a je mu absolutně u šušky, co si o tom myslí ostatní. Jindy by tenhle vzorec [tedy neomezená tvůrčí volnost] neměl u režiséra tak extrémně inovativního kalibru nijak vadit – exemplárním důkazem budiž jeho předloňský French Dispatch, v kterým se utrhl ze řetězu tak moc, až z toho nejeden cinefil slintal blahem. Jenže tentokrát je to kupodivu víc ku škodě, jak ku prospěchu.... Asteroid City bohužel není vůbec tak hravý, nápaditý, ani zábavný jako jiné Wesovy filmy. Nejde o žádný crowd pleaser, ale spíš o oddechovou konverzační blbinku s obřím hvězdným castingem zasazenou do éry kosmického optimismu, která střídá dvě narativní polohy – zákulisí divadelní hry, a samotnou divadelní hru – a zde výčet kuriozit naneštěstí jak začíná, tak končí. Paradoxně však všechna tahle rádoby fancy stylistická tapisérie působí dost prázdně a znuděně. Wes zde totiž namísto toho, aby svůj autorský rukopis někam posouval, objevoval nové finesy, a překračoval jeho hranice, pouze jenom nezajímavě recykluje tolikrát viděná schémata jeho filmografie. A s vědomím, že se jeho nezaměnitelný, svérázně osobitý hipsterský styl vyčerpal [ať už v rámci vyprávění či vizuálního manýrismu], se mi na jeho nový filmy fakt chodit nechce.... PS: I zde jsou zcela evidentní náznaky toho, že tvorba Wese Andersona by se měla radši ubírat produkcí stop-motion animáků; udělal by tak líp. (19.07.2023)

Andersonov štýl mi nikdy nesadne a jeho filmy považujem až za zbytočné, nudné, nič nevypovedajúce. A tak to vyvažuje pôsobivým zoznamom hercov, lebo tí berú roly v jeho filmoch bez prečítania scenára. Takže jediný zážitok z jeho filmov sú mená na plagáte a potom Scarlettin odraz v zrkadle, na ktorý celý čas chuťovkári čakali. (12.07.2023)