Poker Face

Russell Crowe si pozval kámošov z Austrálie a natočili spolu nudný kvázi thriller, kvázi drámu umierajúceho boháča, ktorý chce kámošom urobiť jedno prekvapko, kým vydýchne naposledy. Buď sa mal venovať posolstvu o sile priateľstva a nekaziť to priblblým vlámaním, alebo z toho spraviť poriadny thriller v štýle Panic Room. Tento mix je podpriemerný v oboch kategóriách. (18.01.2023)

Ten ezoterický začiatok mi pripomenul Russellovu režisérsku prvotinu Cesta nádeje. Umelecké zafarbené obrázky, ezo hudba, rozjímanie o svete a živote. Zrejme sa toho Russ nechce vzdať ani vtedy, keď má ísť výlučne o thriller. Možno to má byť súčasťou jeho režisérskeho rukopisu. Ale ten jed pravdy by som kúpil. Slovo poker z názvu je dosť zavádzajúce. O poker tu nejde vôbec a samotné karty sa budú hrať veľmi okrajovo a len zopár minút. Samotný nápad nie je špatný, ale príde mi nezmyselne skomplikovaný. Ten moment kedy si kamaráti hovoria pravdu, všelijaké tajomstvá zo života a následne nejaké prepadnutie, spolu prakticky nesúvisia. Buď tie tajomstvá tým strácajú hlbší zmysel, alebo to prepadnutie. Táto réžia sa Russellovi nevydarila. Z prvu tajomný príbeh nabral lacný zlodejský smer bez hĺbky a ešte bol aj nie najlepšie spracovaný a čudne ukončený. Zlodeji boli špatne zahraní a že Russell stále hrať vie, film nijako nezachránilo. Ešteže to trápenie netrvalo vôbec dlho. “V živote zistíš, že priateľstvo a láska začínajú vtedy, keď odpúšťaš nedokonalosti. Buďte k sebe láskaví. Nebuďte pohár poloprázdny alebo poloplný. Buďte druh ľudí, ktorí vedia, že nech príde akýkoľvek triumf alebo katastrofa, pohár môžeš vždy doplniť." (15.11.2023)

Ja vrany až tak nemusím, ale Crowea, to si dám kedykoľvek a s radosťou. Tento film ale ukazuje, že by sa mal venovať svojmu top herectvu a réžiu nechať iným. V cesta nádeje to ešte ako tak šlo, tu ale nevyužil potenciál seba ani iných väčších mien. A kto očakáva jednoduchý film o pokri, tak si môže zájsť chuť. Film je o priateľstve. (18.11.2022)

Tento pomalu plynouci film je plny nedokonalosti. Vsechny se daji prominout az na ten konec. Jsou tu sice nejaka prekvapeni, ale pribeh je dost nedopeceny. Pres svuj nazev jsou hned vylozeny karty. Crow tu flirtuje s ruznymi zanry a nezvlada ani jeden. Je to prazdny list papiru s charismatickou hlavni postavou. (29.01.2023)

Pro mě zásadní problém této podívané spočívá v tom, že se Russell zřejmě hned na začátku úplně nerozhodl, jakým směrem se bude zápletka v jeho filmu vlastně vůbec vyvíjet, čehož výsledkem je pak dějová roztříštěnost na tři stejně dlouhé, třicetiminutové etapy, které se od sebe ovšem liší jak způsobem vyprávění, tak v podstatě i žánrově, a nepřináší to nic jiného, než vážně výraznou neucelenost a tím pádem i nepřesvědčivost. První třetina je tak ryzím dramatem, s halucinogenní vložkou a následným rodinným rozjímáním, druhá se pak změní ve zvratovitý thriller, aby pak ta třetí vyústila v akční finále, což by tohle všechno nebyl možná ale zas až takový problém, kdyby ovšem tyto třetiny nebyli propojeny tak kostrbatě a nepůsobivým dopadem každé z nich, i když je zároveň pravdou, že dějově nakonec vše do sebe sice zapadlo, ale prostě ta nekomplexnost mě tu vážně bohužel rušila. Přitom ovšem samostatně lze všechny ty třetiny označit každou svým vlastním způsobem za funkční a rozhodně nenudící. Ta první je tedy podmanivě zvláštní, druhá nepředvídatelná a napínavá, a ta třetí má spád a též disponuje i slušnou dávkou napětí. Dokonce jim nechybí ani atmosféra, ani emoce, postavy tu jsou pak vesměs zajímavé a ani herecky Crowe nešlápl vedle, zvlášť pak u něj samotného bylo zas po delší době příjemné ho vidět v normální, civilní podobě a bez té jeho obludné nadváhy. Poker Face je tak zkrátka opravdu zvláštní podívaná, která se mi skutečně špatně hodnotí, jelikož na jednu stranu mě to kupodivu poměrně oslovilo, na stranu druhou ovšem faktem zůstává, že to celé prostě a jednoduše drhne a nešlape to jak by mohlo, respektive mělo. (05.03.2024)