Caravaggio

Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. (26.12.2012)

Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. (02.02.2012)

Netradične poňatí film, ktorý sa stáva obrazom a následne aj obrazmi. Divadelné herectvo, napchané do interiérov, scéna ktorá si pohráva z mizanscénov, kompozíciou a svetlom. Film nie je jednoduchý. Hlavne preto, lebo nie je robený chronologicky a snaží sa v komplexnosti obsiahnúť nie len Caravaggiou postoj k životu, život samotný, ale aj jeho diela, tvorbu a čo ho ovplyvnilo. Je úctihodé vytvoriť hodinu a pol dlhý film, ktorý by pôsobil tak komplexne, bez epickej scény, alebo historických reálií. Dokonca sa sem dostane aj pár súčasných prvkov - napríklad auto. Veľmi zvláštny film, ktorý sa síce nedá na prvý krát uchopiť, ale rozhodne stojí za pozretie. (16.03.2011)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Väčšina ľudí sa bude nudiť. Skvelý to maliar, to zaiste, ale takto sa na to pozeráme až dnes. Keby dnes tvoril takýto maliar, tak ho považujeme za vulgárneho kriminálnika so sklonmi k závislosti. Ale 400 rokov je preč a dnes je to človek oslavovaný. Režisérovi sa ho osláviť ale nepodarilo. Film je stavaný až príliš umelecky, čo bežného diváka nezaujíma, a tiež niekedy zbytočne homosexuálne, čo je kontroverzné a nie celkom potvrdené. Ale na mŕtvych ľudí sa toho dá vymyslieť naozaj veľa. (29.03.2019)