Nezralé maliny

Výborný herecký výkon Miloše Nedbala. Dokázal zahrát mrzouta a pak citlivého uplakánka naprosto přirozeně. Ikdyž se téměř po celý film choval jakoby mu ublížil celý svět, tak nakonec se s Peškem udobřil. Akorát je škoda že si za včasu neuvědomil že má změnit přístup svého chování ke své ženě. Jinak četla jsem i knížku Nezralé maliny ve které herec Ladislav Pešek řekl že se na natáčení této inscenace vždycky moc těšil protože mu herečtí kolegové přirostli k srdci. A tak když skončilo natáčení, tak ho to hodně mrzelo že se všichni museli rozejít. A František Filipovský zase řekl, že si hraní na basu velice užíval. Ikdyž to asi nehrál na tu basu přímo on, ale někdo tu hudbu složil předtím a on to jenom dělal jakože na ní hraje. Protože řekl že nebyl z muzikantského rodu. Ale to je jedno. Hlavní je že se film celkově povedl na jedničku. Jinak Pešek tam měl moc krásnou barevnou kostkovanou košili která mu k tomu svetru perfektně ladila. (11.09.2018)

Je to zaujímavá náhoda, že tento film o pomaturitnom stretnutí išiel presne v čase nášho stretnutia zo strednej. Akurát v našom pripade je to o 26 rokov menej. Snáď z nás o toľko rokov nebudú takíto nevrlí rozhádaní dedkovia, ktorí sa okrem hudby zmôžu len na melancholické spomínanie. Odpustenie starých hriechov je jedným z mála zaujímavých momentov filmu, inak to boli len kvalltne zahrané nezáživné dialógy. (25.09.2017)

Místy už herci zvetšelí a těžko koukatelní, ale i tak... Miloš Nedbal obdržel po premiéře snímku titul Národního umělce a dával si to souvislosti se svou životní rolí Šandrocha právě v této inscenaci a byl scénáristovi Hubačovi do konce svého života za to vděčný. Natáčelo se v Praze,Panenských Břežanech v Telči. Závěrečná epická scéna usmíření a  rozhoupávání zvonu byly natočena v Telči na náměstí Zachariáše z Hradce v Kostele sv. Ducha.  V roce 1984 adaptoval film scenárista Hubač pro Národní divadlo, kde se hrála pod názvem"Stará dobrá kapela". (24.08.2014)

Nádherný herecký koncert (a opravdu doslova koncert, neboť pánové hrají i na hudební nástroje :)) legendárních českých herců "prvorepublikové" generace. Mám rád Miloše Nedbala, Františka Filipovského i Ladislava Peška, ale skoro nikde si je až tolik naplno neužívám, jako právě v zdejší sešlosti z dílny páně Hubače. Bardi krásně během let prozřeli, a o 13 let mladší Ota Sklenčka mezi ně báječně zapadl. Zbývá se jenom kochat hereckým mistrovstvím v příběhu o úspěšné cestě hledání lidského porozumění, s krásně rozjímavým defilé dávných radostí i bolestí, mezi nimiž na malém prostoru dojde i na zmínky o obětech koncentračních táborů a válečných bitev, stejně jako událostech únoru '48 a sprna '68 – dat, která řadu lidí neodvratně rozdělila od sebe. Scenáristu Hubače podobná témata přitahovala a mnohokrát na poznámenání podobnými událostmi upozorňoval čistě okrajově (viz. i Mapa zámořských objevů) a pokouší se s nimi vyrovnat. V centru dění pak pro změnu stojí vyrovnávání se s dávnou soukromou rivalitou mezi dvěma spolužáky i vyrovnání se s promarněným životem, přes který může mít pořád i v pozdním věku smysl žít. Výjimečný televizní film o výjimečném setkání, který ve mne vyvolává jednou úpřimný úsměv a jindy naoplátku zamrazí. Nezralé maliny jsou moje dlouhodobá srdcovka. A Miloš Nedbal je coby Šandroch opravdu neodolatelný morous, u jehož hlášek (poté, co mi ho kdysi při prvním zhlédnutí bylo skutečně líto) se musím smát. 95% (08.12.2019)

Tato televizní inscenace oceněna dvěmi cenami na MTF Zlatá Praha, se stala zároveň labutí písní jedné z našich nejlepších a nejosobitějších hereček, Jiřiny Šejbalové. Nezralé maliny jsou příběhem o trpkosti stáří, pocitu promarnění a odcizení svým dávným snům a láskám. O bolesti, kterou si každý nese v sobě sám a časem se nehojí, nýbrž stále nítí a nítí. O přátelství. O těch malých důkazech přátelství, na které si člověk po letech vzpomene a za něž je s láskou vděčný. O životě. (02.04.2006)