Salamandr

Dodnes si vzpomínám na období, kdy ČT vysílala tzv. Filmy na přání. Každý pravidelný časový interval (měsíc či týden - to už nevím) si diváci mohli telefonickým hlasováním vybrat ze tří nabídnutých filmů. Vítězný film byl odvysílán v avizovaném termínu. V jedné takovéto trojici se objevil i "Salamandr" - v 80. letech v Československu oblíbený thriller. I když nezískal nejvyšší počet hlasů, po čase byl uveden (stejně jako všechny tituly na druhém a třetím místě), bohužel až v nočních hodinách. O pár let byl znovu uveden a opět v hodině duchů. Nahrál jsem si jej a říkal si, proč jej dávají vždy tak pozdě? Kvůli brutalitě? Vždyť spousty filmů obsahují na svou dobu skandální scény a byli v TV uvedeni nejdnou i v odpoledních hodinách!? Doba se změnila, ne? Ano, ovšem to nic nemění na tom, že "Salamandr" obsahuje pár scén, které i dnes s člověkem dokáží zamávat. Ač Franco Nero hrál výborně a zahrál jednu ze svých nejlepších rolí (dabing Luďka Munzara se na tom podepsal rovněž nemalou měrou), může se přetrhnout, ovšem nepodaří se mu zastínit sadistickou bestii s přezdívkou Chirurg v podání Paula Smithe (dvojník Buda Spencera z dvojice filmů "Šimon a Matouš"). I když je na plátně všehovšudy asi tak pět minut, nelze na něho zapomenout. "Salamandr" je film s neškodícím pomalejším tempem a bohužel nenápaditou režií. Prostě natočit snímek Friedkin, Scorsese a nebo i Lee Thompson, dopadlo by to jistě lépe. Takto bohužel spousty skvěle napsaných postav, obsazených hereckou extraligou, vyznívá díky neohrabanosti a rutinnosti režiséra do prázdna. Podtrženo, sečteno - "Salamandr" je dnes už klasický krimithriller se skvělým scénářem a výborným Francem Nerem, o jehož nezapomenutelnost se však postarala postava jménem Chirurg. 75%. (05.11.2008)

Salamandr je špionážně-politický thriller. Ozdobou je špičkové herecké obsazení. Bohužel Peter Zinner nebyl filmovým režisérem a na konečném výsledku je tento nedostatek znát. Dokáže pozvednout ze sedátka, místy zaujme a napíná, ale nikdy nestrhne a neuchvátí. Veškerou pozornost na sebe bere zápletka, ovšem náladu a přirozený spád se svým nepřizpůsobivým zpracováním síle tématu nepřibližuje. Hlavní postavou příběhu je plukovník italských karabiniérů a kontrarozvědky Dante Matucci (zajímavý Franco Nero), který v tajemství smrti nalézá zapeklitou komplikaci pro vlastní osobní život. Strach se zahání mocným spojencem, bojuje se do posledního dechu při obraně svobody a demokratického státního uspořádání. Ztráty jsou nemalé a nezvratné a Dante je vlastenec, držící ochranou ruku nad dodržováním platných zákonných norem. Důležitou postavou je mocný italský muž Bruno Manzini (dobrý Anthony Quinn) v bezpečí vzdáleného ústranní. On je tím, kdo neváhá ve prospěch spravedlnosti a národního uvědomění tahat za důležité nitky osudu. Výraznou postavou je Danteho parťák Steffanelli (zajímavý Martin Balsam), upřímný kamarád se stínem minulosti a utrpením přítomnosti. Hlavní ženskou postavou je Lili Anders (šarmantní Sybil Danning), atraktivní špionka s nezbytnou romantickou rolí. Nejviditelnějším protivníkem je vojenský generál Leporello (dobrý Eli Wallach), nesmiřitelný ve svém postoji a s děsivou hrozbou národní budoucnosti. Z dalších rolí: pochybně a nebezpečně manipulující ředitel kontrarozvědky a mocný muž v pozadí princ Baldasar (zajímavý Christopher Lee), pomáhající major americké armády Carl Malinowski (Cleavon Little), sadistický mučitel kontrarozvědky Chirurg (Paul L. Smith), Leporellův poslušný a vydíraný vykonavatel rozkazů kapitán Roditi (příjemný John Steiner), Leporellova manželka s vroubkem Elena (elegantní Claudia Cardinale), spolupracující major karabiniérů Giorgione (Renzo Palmer), či cizinec, ambasador a velící Lili s trudným osudem Datel (příjemný Jacques Herlin). Film diváka pobaví a zaujme, bohužel ho už nestrhne do víru svého dění. (17.02.2017)

Krimithriller z r.1981 je vlastně stále aktuální, když si všimneme, kdo zde vlastně v politice znovu vystrkuje růžky. Jsou to mladí nevzdělaní neonacisté, kteří se domnívají, že spasí svět. Film je obsazen bývalými světovými legendami, takže k jejich učinkování není připomínek. V 80.letech minulého století to byl prostě "kinotahák" pro diváky. (07.02.2009)

S takovou hereckou sestavou se z toho dalo vydolovat mnohem, ale mnohem víc. To by ale chtělo chytřejší scénář a hlavně rešiséra, který by si s ním uměl poradit, protože toto mi přišlo v některých místech mimořádně trapné, v lepším případě nezáživné. A obsadit do hlavní role Franca Nera taky nebyl ten nejlepší nápad, nicméně zbytek hereckého ánsámblu bez výhrad, hlavně mí oblíbenci Lee, Quinn a Wallach (15.10.2008)

Filmu chybí atmosféra spiknutí, paranoie (kdy nevíte, co je jen úzkost z nereálného a co strach z reálného). Chabá a téměř nepřítomná charakteristika postav. Dále je zde málo napětí, jestliže jde o politický thriller. Salamandr místy připomíná "silný příběh"- kterak jsem ukradl tátovi auto. Představitel generála Leporela (Eli Wallach) je nechtěně směšný a připomíná ošklivého "hrdinu" z Hodný, zlý a ošklivý. Kdyby to byl alespoň spaghetti thriller:-) Drsné asi jako Policejní akademie. Oportunistický obchodník Anthony Quinn je velké plus filmu a jako jediný působil věrohodně, jeho pěkná myšlenka- "probuď v sobě nenávist, je to nejlepší stimul na světě" se v zápětí rozplynula v trapném závěru. Nero byl tak vzdálený ve svém herectví, patrně to měl být romantický bojovník, něco jako hrdina z mayovek, ale tak nějak nebyl na svém místě. Franco Nero vším proplouvá více-méně bez problémů, nabízí se otázka, proč Leporela nezastřelil, když mu bylo dovoleno dostat se až k němu ? Jak má podle mě vypadat politický thriller ? Například jako v Atentátu v Paříži- kdy nevíte, co se stane, prodejnost mocenských elit, jejich záludnost, kdy se za krásnou tváří skrývá zločinec. Další skvělé politické thrillery- Pohled společnosti Parallax, Tři muži na zabití, "Z", seriál Chobotnice , 100 dní v Palermu, Mám strach, Operacion Ogro, Subbura, Vlčí smečka, Carlos, Sicilská spojka (14.09.2016)