Hon na lišku

Velice podařený snímek. Z mého pohledu je zde Peter Sellers trošku zastíněn krásným herectvím Victora Mature, který svým charismatem boří. Moc se mi líbil příběh, ten nápad na způsob provedení loupeže je podle mě dosti originální a mé chutě uspokojil. Problémem filmu však je, že se v některých chvílích vymiká sám sobě a tak nevíme na co se díváme. Není bohužel tak intenzivně vtipný, aby se dal považovat za bláznivou komedii, kterou možná prapůvodně chtěl být a zároveň je tam hodně vtipných prvků, které by do vážného filmu nemohly být zařazeny. Někdy je méně více a tady by zúžení žánrové variability bylo jistě ku prospěchu věci v daleko větší míře nežli v té, ve které byl nakonec stvořen. (22.01.2010)

Proboha, zase utekl ten nesprávnej muž! Již v prvním plánu velice zábavná krimi komedie (parodie) o geniálním svérázném podvodníkovi v podání jedinečného Petera Sellerse (k nezaplacení jsou už jenom ty vězenské scény s chytrou záměnou doktora a vězně nebo hromadné návštěvy). Ovšem pro fajnšmekry skrývá v hlubším plánu zároveň reflexi dobového italského filmu. Vittorio De Sica si bere na mušku nejen svou dřívější tvorbu ve víru neorealismu s neherci, ale na frak zde dostávají i tvůrci těch (pseudo)intelektuálních filmů typu Sladký život (haha, hlavní hrdina využívá pseudonym FF: Federico Fabrizi ;-)) nebo Loni v Marienbadu. Závěrečný soudní proces jakoby nebyl pouze o zločinci Liškovi, který filmařské řemeslo zneužil jako osobitý prostředek k vykonání velké loupeže, ale obecně o tehdejším evropském filmovém světě, kdy si oblibu a uznání kritiků získala řada experimentálních filmů "o ničem". Kritikovo označení příslušného snímku (v podstatě jen na základě pracovních záběrů) za vrchol národního filmu je hezkým absurdním podtržením této linky. Bláznivá komedie nabrala při závěrečných proslovech pana prokurátora i "Lišky" Vanucciho v tomto směru hutnou myšlenku (s tak trochu odvrácenou stranou pokroku a svobody "zlatých šedesátých", kdy "celý svět se mění v jeden blázinec") a úplné zakončení bylo pak opravdu milou "mystifikační" lahůdkou. Jásám vskutku nad Honem na lišku stejně jako onen kritik u soudu a snad s každou reprízou se bavím víc a víc. Zvláště, když už znám dobře následný děj i některé dialogy, a mohu se specializovat na různé promyšlené detaily i plně si užívat Sellersovo "one man show" bez rušení neustálým čtením titulků. A samozřejmě k plnému ocenění nutno přičíst i hravou hudbu Burta Bacharacha se skvělou titulní písní. 95% (20.12.2019)

"Federico Fabrizzi." "Promiňte, neumím italsky." :-) Liška v tomto případě není ryšavé zvíře, rdousící slepice, ale pseudonym mazaného lupiče Alda Vanucciho (Peter Sellers). Ten se za legračních okolností dostane z vězení, aby jako správný Ital dohlédl na zachování počestnosti své sestry (Sellersova sličná choť Britt Eklandová) a při té příležitosti uloupil náklad zlatých cihel... Neil Simon napsal tradičně řízné dialogy v rytmu nahrávka-smeč, nahrávka-smeč, Peter Sellers uplatnil v míře vrchovaté své nadání pro grotesku a parodii a Vittorio De Sica, otec italského neorealismu - zesměšňuje italský neorealismus. :-) Liška totiž na útěku před spravedlností správně usoudí, že nejnápadnější věci bývají nejméně nápadné, vydává se za afektovaného režiséra Fabrizziho a s náležitým povykem začne "točit" imaginární film. V době, kdy je v módě účast náhodně odchycených neherců a neexistence scénáře, není nic snazšího. Původně jsem tuto komedii viděl dabovanou na Nově a zdála se mi spíš průměrná a poněkud ukřičená. V původním znění je to ale nesrovnatelně lepší a pokud máte tak jako já rádi Petera Sellerse (nebo Neila Simona), nebudete zklamaní. Ne všechny scény jsou vyrovnané, ale ty dobré jsou opravdu nezapomenutelné. A titulní píseň je stejně chytlavá jako Pink Panther Theme nebo What´s New, Pusssycat? :-) 80% (16.10.2007)

Ani opravdový Ital by roli Vanucciho nezahrál tak dobře jako Peter Sellers. Hon na lišku je poměrně vtipná hříčka, která si s gustem bere na paškál narcistické herce, afektované režiséry maskující svou neschopnost rádobyhlubokými metaforami nebo filmové kritiky, kterým se líbí jenom to, co je černobílé, klepe se to a nikdo v tom nepromluví. Lišce ale chybí údernější závěr, takhle zůstalo pouze u rozverné komedie, na kterou nejspíš velmi rychle zapomenu. (30.03.2011)

První třetinu se nuda mísí s trapností a pak začne nový film. Od momentu, kdy se poprvé objeví Tony, začíná nezřízená sranda. Obojí natáčení je okouzlující, i když to sebereflexivní má mnohem menší prostor, než to konkurentovo. De Sica naprosto přesně vykreslil, jak si představuji natáčení italského samozvaného režisérského génia. Reakce kritika byla již jen okouzlující třešničkou na dortu. Zàhadou mi zůstává, proč je tak skvělý film zohyzděn tak blbým začátkem. (11.02.2020)