Krvavé pomeranče

Buď mám v tomhle ohledu strašnou smůlu nebo vážně ta současná tvorba stojí až na výjimky za... nechci říci za co... ale po dlouhé době jsem se odhodlal na novinku do kina a byla to ještě horší volba, než naposled. Proboha, co to zase mělo být? Doba, kdy se brutalita, fekální humor a trapné nechutnosti staly téměř běžnou součástí mainstreamové produkce, sice už trvá déle, ale proč má někdo potřebu tohle využívat i jako součást artově laděného filmu (noo... spíše pokusu o art), nechápu zhruba stejně, jako samoúčelné využití dnes tolik módní roztřesené kamery ve vybraných scénách. Ach, jak trapně mi bylo u některých scén, v nichž se další z řádky tvůrců snaží překračovat hranice a provokovat až do nechutně obludných rozměrů a vnímal, jak se půlka lidí ze sálu během promítání vytrácela... a málem jsem se přidal, kdyby tam neseděla i známá kamarádka. Když pominu otravné scény s dívkou, která strašně lační po sexu, přestože se toho bojí, tak o první polovině ještě dokážu říct, že se mi celkem líbila, i když jde o nevyrovnanou mozaiku několika prokládaných příběhů. Později jsem byl už jen naštván na tvůrce, jehož nový snímek teď oblétá svět a natvrdo kazí dobré jméno francouzské komedie včetně politické satiry, jejíž prestíž poctivě budovaly celé generace jeho předchůdců. J-Ch. Meurisse by se měl podívat na Mockyho Y a t-il un Français dans la salle?, případně Zamini od Taverniera, ať vidí, jak lze spřízněná témata zpracovat úderně, vtipně a možná i provokativně, aniž by to spadlo do nechutných fekalit. Jednu hvězdu dávám napůl za Denise Podalydèse (v menší, ale výrazné roli ministra Thieryho), který v téhle slátanině mrhal svým talentem, napůl za povedený závěr, který alespoň na konci dodal dílu rozumnou myšlenku. Ani ta však plně neomlouvá to, čeho jsem musel být svědkem v řadě předchozích scén. [30%] (21.10.2022)

„Navždy spolu, v igelitce... nenech život plynout plytce.“ Ironicky sžíravý kaleidoskop. Zatřeste a ze střípků se poskládá i obraz vašeho života. Příběhy cynické, hrozivě lidské i poučné. Nehádejme se do krve o prkotiny, život ať zbůhdarma neprotéká mezi prsty, problémy se nesnažme vymlčet a ranám osudu čelme čelem a ne hoptrop sázkou a útěkem do nicoty. ROZTANČENÉ OKÉNKO: [][] Já sedět v porotě, hlasuju pro „živočichy“. Kudrnáč s východoněmeckým pornoknírkem, svlečený do půl těla a špekatá fuchtle ve spodním prádle s třpytkami do toho šlapali bezostyšně, s vervou a přitom na pohodu. Na rozdíl od dědka insolvenťáka a zchudlé jógabáby a jejich zoufalého danse macabre. [][] Zapínám mikrovlnku na pětihvězdičkový karmický ohřev koulí, a spolu s Louise po dvojnásobné iniciaci zoufale radostně tančím. Šťávu z pomerančů zkušeně vylisovala Jitka Cardová, nejmimóznější je Willy Kufalt. Mám toho kluka rád a o starých filmech ví určitě víc než já, ale obávám se, že o skutečném životě a o tom, jaké úžasné bytosti i jaká monstra žijí kolem nás i v nás, ví zatím prd. (18.05.2024)

Koně se také střílejí šmrncnuté Pulp Fiction a Vivaldim, se vší něhou, brutalitou, inteligencí, výsměchem i grácií, všemi možnými i nemožnými kalými i nekalými způsoby účtující s "časem zrůd", odlidštěným systémem korupce, mamonu, bezpráví, lhostejnosti a zvrácené argumentační logiky, a nabízející na moha rovinách poctivě vybojovanou ryzí satisfakci a někdy dojemné a někdy škodolibé uspokojení. Naprosto okouzlující, osvobozující, rafinované dílo s přímočarým sdělením. ***** (Be2Can, Edison, s R., Lí a O.) *~ (07.10.2022)

Zaujímavý súbor príbehov, ktoré sa chtiac-nechtiac ocitnú na línii satiricko-sexuálneho sprisahania. Spočiatku ma to celkom bavilo, keďže postavy boli skutočne zaujímavé, a aj príbehy mali vcelku dobrý nábeh. Len škoda, že to potom išlo do takých absurdných zvratov, ktoré nepôsobili zrovna realisticky. Ale aj v týchto situáciách to dosť ťahali vpred dôvtipné dialógy a hravé scény, ktoré trýznivým spôsobom hlavných hrdinov stavali do nelichotivých situácií. Ubrať trochu tej absurdnosti, bolo by to odosť lepšie (aj keď, už by to možno nebolo také originálne). (05.09.2023)

Takměř celý film jsem seděla v údivu a čirém šoku. Chvílemi jsem vůbec nechápala proč se lidi smáli a měla jsem pocit že jsem divná a přišla jsem o veškerý smysl pro humor (možná to bylo také tím, že to byl můj sedmý film na pořadu dne v Cannes), ale to byl tak těžký film, že mi trvalo strašně dlouho to zprocesovat. Já například miluji Tarantina a jeho černý humor, ale todle bylo pro mě naprosto nové. Francouzi se zjevně ničeho nebojí. Po filmu jsem měla velmi smíšené pocity ale hned ráno poté a doteď na to vzpomínám, jako na krásný a uspokojující film. A to jen díky poslední sekvenci, kdy naberete novou naději žít, tento film je v podstatě jedna velká oslava Karmy a spravedlnosti, i když lehce brutální. (06.08.2021)