Režie:
Adéla KomrzýScénář:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
V současné době se o paliativní péči moc nedozvíte, pokud se tam najednou neoctnete jako návštěva nebo student medicíny. Jak dobrý musí být doktor psycholog, empatik a jaká témata je dobré řešit na sklonku nám známého života a druhého břehu? Říkám druhého břehu, protože jsem věřící ve smyslu Erwina Schrödingera v paradoxu kvantové fyziky, která na nás jako biologickou entitu má ještě pěkných pár překvapení. ()
Zvláštní. Když už dávám plný počet hvězd (neděje se to tak často), emočně mě to, co tak ohodnotím, emočně zasáhne nebo něčím totálně odrovná. Dokumentární počin Jednotka intenzivního života tento aspekt z mého pohledu nesplnil, emočně mě neodrovnal, nezanechal ve mě hlubší doku-zážitek, ale když jsem chtěl tenhle počin ohodnotit, řekl jsem si, že mu defacto nemůžu absolutně nic vytknout. Své dokumentární sdělení ohledně tématiky paliativní péče sdělil ukázkově, bez žádných zbytečných hantýrek a hlavně absence "mluvících / komentujících hlav". Byla to zkrátka přímá sonda mezi lékaře zabývající se paliativní péčí. ()
Paliativní péče je něco, o čem většina lidí nechce ani slyšet. Tady je to krásně demytizované a ukázané, o co doopravdy jde: o spojení medicíny, psychologie, empatie a komunikace nejen s pacienty a jejich nejbližšími, ale i s jejich lékaři. Všichni pacienti zemřou, ale důležité je, co se děje předtím. Oba ústřední protagonisté jsou navíc velmi sympatičtí, takže doporučuji k vidění všem. ()
Působivý dokument o práci psychologů a lékařů s lidmi s kratším prognóza i délky života. Já řekl Alexander Solzenicin všichni jsme odsouzenci na smrt čekající v celé smrti, někteří ještě neznají datum své popravy. "Umírání je podstatná délka našeho života" říká v dokumentu lékařka. U pacientů s nejkratší prognózu života se už neresuscituje. Psycholog se zde hlavně snaží zpracovat emoce. U někoho již nemá smysl prodloužit život, ale zachovat kvalitu života posledních dnů nebo neprodluzovani utrpení. Nastupuje paliativní péče. ()
Prečo v závere tá doslovnosť o ľudskosti Ondřeja a Kataríny? To je fakt škoda... Dielo pojednáva o poslednej štácii v ľudskom živote, avšak celé sa nesie v nepopísateľnej ľahkosti a krehkosti, ktorá je hodná obdivu. Hodná obdivu aký vie byť stále človek človeku podporou i oporou, ako vie vliať nádej v beznádeji. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize, FAMU
Reklama