Velká přestřelka

Nebýt Leoneho, tak se Sollima zapsal do dějin kinematografie jako režisér nejlepšího spaghetti westernu. Stylový pistolník, lovec odměn a živoucí legenda, před kterou nikdo nechce mít problém; i kdyby snad nějaký problém na krásně měl. A je na stopě bezvýznamému mexikánskému potížistovi odnikud. Začíná to tedy sice jako špageťácky klasická odlehčená naháněcí přechcávačka nesourodého dua, ale tady se jedná o více. Mnohem více. A tak se film po hodině během scény z vězení přirozeně tematicky i charakterově rozvine do mnohem ambicióznější a dramaticky vážné podoby. A byť tu a tam lze mít nějakou tu oprávněnou výhradu, tak stejně vezmou všechny za své během neskutečně vygradované závěrečné dvacetiminutovky, která by fungovala sama o sobě i bez geniální Morriconeho hudby, která; jen tak mimochodem; je jedna z jeho vůbec nejlepších (malá ochutnávka). PS: Výše uvedené platí o plném 110 minutovém sestřihu a nikoli o tom pokráceném zámořském. (21.01.2011)

Prvý z trilógie "sollimovských " westernov ( Posledný súboj, Faccia a faccia, Corri, uomo, corri ), rozprávajúce príbehy vydedenca, ktoré vždy stvárnil Tomas Milian. Už v tomto filme predviedol zaujímavý výkon, určite vymykajúci sa ľahšiemu žánru akou je spaghetti western. Čerešničkou na torte sú aj záverečné hudobné motívy Ennia Morriconeho. (19.11.2019)

Tenhle film se mi navzdory hnusnému dabingu a ořezanému obrazu líbil vlastně už v televizi, ale teprve v originální podobě (tedy i s 16 minutami navíc) jsem poznal, jak skvělý doopravdy je. Přímočarý příběh ženou vpřed závody supersympatického Lee Van Cleefa a všemi mastmi mazaného Tomase Miliana, šlapající hudba Ennia Morriconeho a Sollimova režie, která si nehraje na Leoneho a jde vlastní cestou. Závěrečná honička vrcholící trojitým soubojem patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve spaghetti westernech kdy viděl. (28.07.2016)

Z vecnyho zaporaka s pomerne mizernou karierou (Lee Van Cleef), zasadne ovlivnenou vaznou autonehodou, udelal Sergio Leone koncem roku 1965 presny opak - kladase (ackoliv pozdeji jej i sam Leone obsadil opet do role zaporaka), ktery mel velky ohlas predevsim ve spaghetti westernech po dobu nasledujici dekady az do konce filmove kariery. Uprimne ono to herectvi buhvijaky nebylo, spis slo o to charisma a jeho dabelsky pohled. Tehle znovuobjevene hvezdy si vsiml i Sergio Sollima, ktery se jej rozhodl obsadit do prvniho filmu trilogie o mexikancovi Cuchillovi, hranem Tomasem Milianem, a asi to bylo rozhodnuti dobre. Zatimco Miliana rad nemam, Van Cleefovo charisma bylo pro me ustrednim tahakem v dokoukani tohohle dvouhodinoveho honu prchajiciho Mexicana... Tuhle trilogii bohuzel Sollima vystavel kolem Miliana, coz povazuju za znacne nestastne rozhodnuti a v konkurenci s Leoneho trilogii s Eastwoodem se tohle bohuzel ztratilo v case. Mit lepsi ruku na herce (jako se mu to podarilo napr. se Sandokanem/Korzarem) tak mohl nakonec tech westernu natocit i vic.. Co jinak dodat - tenhle film byl vydan ve dvou editech - original a anglicka verze, ktera je osekana o radu scen a predevsim o veskerych zminkach o znasilneni / vrazde nezletile, coz je zasadnim motivem pro lov podezreleho Mexicana, a ke me se nakonec dostal nejaky mix obou verzi, takze jsem sledoval pulku filmu italsky a druhou anglicky. Ve finale je potreba vyzdvihnout jeste jednu dulezitou vec - film doprovazi naprosto famozni hudba Ennia Morriconeho a jeho La Resa z finale filmu ziskala takovy vehlas, ze i dnes, 50 let od filmu, se s ni dnesni divak / posluchac setkava napr. v remixu od Prodigy nebo v Tarantinovych Bastardech. Prumerny hodnoceni opravdu jen za toho Miliana... (29.01.2019)

Protože v těchto drsných italowesternech není kladných postav, divák je nucen fandit darebákovi, který potrestá ještě větší darebáky. Společnost je tu zobrazena tak cynicky, že Sollimu a mnohé italské autory příbuzných děl 60. a 70. let podezřívám z anarchismu či marxismu...Jinak film má tempo i dostatek akčních scén a vyvrcholení v závěru, což jej po stránce řemeslné staví na slušnou úroveň. K tomu Morriconeho hudba... (26.06.2010)