Velká přestřelka

Protože v těchto drsných italowesternech není kladných postav, divák je nucen fandit darebákovi, který potrestá ještě větší darebáky. Společnost je tu zobrazena tak cynicky, že Sollimu a mnohé italské autory příbuzných děl 60. a 70. let podezřívám z anarchismu či marxismu...Jinak film má tempo i dostatek akčních scén a vyvrcholení v závěru, což jej po stránce řemeslné staví na slušnou úroveň. K tomu Morriconeho hudba... (26.06.2010)

Herecký koncert môjho najobľúbenejšieho westernového herca Lee Van Cleefa. Rola lovca ľudí mu padne ako uliata. Charizmatický, nekompromisný ale zároveň aj spravodlivý. Bez neho by tento western nebol tým čo je. Dejová linka tu pekne odsýpa a nenudí, aj keď ako to celé dopadne je vlastne jasné už veľmi skoro. Na druhú stranu, Morriconeho hudba ma tu nejak zvlášť neoslnila, zatiaľ najslabšia čo som od neho mal možnosť počuť. To je však len môj subjektívny pocit, niekoho iného určite osloví. Aj napriek tomu tento western vrelo odporúčam. 75/100 (26.07.2014)

Nenechám si ujsť žiadny western, kde robil hudbu E. Morricone. Nie som si úplne istý či bol Lee Van Cleef dobrá voľba , ale ok. No som si úplne istý , že toho tajtrlíka, ktorého naháňa počas celého filmu mal hrať niekto iný. Problém je , že pôsobí ako komediant a vlastne celé to chcelo ísť viac do hĺbky a hlavne vážnejší tón. Morriconeho hudba mnohé zachraňuje, ale na štvrtú hviezdu to u mňa nedosiahlo. 60%. (30.03.2022)

Tradiční galerie záporáků a podivných živlů byla tentokrát obohacena zcela unikátním exponátem: rakouským ostrostřelcem baronem von Schulenbergem se sestřihem á la Vilém II., který si při přestřelce nasazuje monokl a ve volném čase si rád zahraje na piano. Opravdu půvabné. Samotný příběh je tradiční a nijak extra originální - Lee van Cleef hraje dalšího z oněch zástupů lovců odměn, který má kromě peněz přislíbené i senátorské křeslo. Jenže se mu moc nelíbí, že jeho zadavatel ho má kvůli tomu až příliš v hrsti. La resa dei conti je pravou esencí klasického spaghetti westernu, kde se dočkáme spousty zvratů, dějových odboček a samozřejmě i závěrečného souboje (v tomto případě hned trojnásobného) s tradičně výbornou Morriconeho hudbou - uslyšíme dokonce variaci na Beethovenovu Fur Elise! Nedivím se Tarantinovi, že v Hanebných panchartech použil hned dvě skladby z tohoto výborného žánrového kousku. (24.04.2011)

K uctění památky mého vzoru, mé inspirace a hudebního mistra, který nemá ve světě moc obdoby Ennia Morriconeho jsem si vybral naprostou klasiku - spaghetti western z doby, kdy mistrovi nebylo ani 40 let. Znovu mě nezklamal, hudba je opět naprosto boží a má smysl snímek vidět, i kdyby to bylo jen kvůli dokonalé ústřední melodii. Příběh a vše s tím spojené už je taková ta westernová klasika, která nenadchne, ale ani neurazí - výlet do doby, kdy ještě muži bývali muži, do světa, kde měla své místo čest a spravedlnost, kde se nosily zbraně nízko u pasu a kde se klobouky stále ještě smekalo. Vždy se čas od času nesmírně rád do této doby vypravím alespoň prostřednictvím filmu v doprovodu kvalitního vína. Je to neskutečný relax a člověk alespoň na chvíli zapomene na ten retardovaný svět okolo, kde se v rámci všemožných ústupků, aby se někdo náhodou nedotkl citů všemožně zdegenerované menšiny, strhává pozornost řešením píčovin, aby se na pozadí mohla dít nechutná zvěrstva a mohli jsme si ničit půdu pod nohama, ovzduší a kvalitu vlastních životů. Už se těším, až brzy navážu dalším dílem, protože hodlám uctít památku mistra ve velkém stylu, přeci jenom neumřel nějaký obyčejný Karel Gott. [77 %] (14.07.2020)