tick, tick...BOOM!

Jonathan Larson má před sebou posledních pět let života. Samozřejmě o tom neví, ačkoliv jeho přátelé ve „velkém“ umírají na AIDS. Jemu zatím klepe na rameno třicítka, pracuje jako číšník, ovšem v žádném případě nezapomíná tvořit, a především nasávat život a nelítostnost moderního New Yorku okolo sebe. Řeší nedostavení se úspěchu, miluje svou přítelkyni, talentovanou tanečnici, a dokončuje futuristický rockový kus Superbia, který mu má přinést slávu a zaplašit černé myšlenky. Objevují se tu i prvky, které Jon následně použil i při tvorbě svého nejslavnějšího díla, rockové opery Rent. Ve stejném duchu navázal i dalším muzikálovým bestsellerem Tick, Tick ...Boom! Nedožil se ovšem ani jednoho, nečekaně zemřel měsíc před premiérou Rent. Zkoumal sociální problémy multikulturalismu, závislosti, jako jeden z prvních představil na scéně homosexuální a bisexuální postavy. A energický Andrew Garfield díky němu (znovu) dokazuje, že patří mezi nejtalentovanější mladé herce současnosti. Klobouk dolů. Lin-Manuel Miranda si Hamiltonem (kterého napsal a zhudebnil) získal řadu věčných fanoušků, i tady dokonale potvrdil, že hudbě prostě rozumí. Výsledek je oslavou umění, bohémství a hudby, která není pro masy, hudební čísla jsou každopádně nápaditá, skvěle sestříhaná a prostě jiná – třeba to, když se Jon hádá se svou přítelkyní. Paralelně skladbu sledujeme groteskně zazpívanou jím a Vanessou Hudgens. Výsledek není nijak památný, ale určitou stopu na divákovi zanechá. PS: Na konci jsem přemýšlel, zda je větší kočka právě Hudgens nebo Alexandra Shipp. (04.01.2022)

Kdo by to byl do Spidermana řekl, že takhle skvostně zvládne pohybově i muzikálně utáhnout takovýto příběh :) Skutečně, Andrew je po herecké i muzikálové stránce skvělý a nedokázala jsem se od něj ani od příběhu odtrhnout.... což jsem ani nechtěla ;o) Bravo.... njn, zase skvělý zásek pro Mirandu (vypadá to, že In the Heights , kde měl na starosti hudbu, budu muset dát druhou šanci). ... why do we follow leaders who never lead... ... why does it take catastrophe to start a revolution.... ...someone tell me why so many people bleed.... ... cages or wings - which do you prefer? - ask the birds... ...actions speak louder than words.... (30.01.2022)

Garfieldovi jsem věřil každou minutu. Věřím mu, že si to i užil na place. Normálně nejsou filmy, kde se zpívá, můj šálek kávy. Záměrně nepíši muzikál, protože to není klasický muzikál, ale formát vyprávění mě nadchl. Vím, že 5* je přestřel, ale občas člověk potřebuje nějakou "guilty pleasure". Pro mě asi největší překvapení poslední doby. (20.01.2022)

Skvelá satira na to, prečo 90 percent ľudí, ktorí sa pôvodne v živote chceli uživiť umením, nakoniec skončia v úplne odlišných odvetviach trhu práce. Z časti autobiografický divnomuzikál, ktorý má pesníčky ako o zmysle života, tak o jogurte, upratovaní či stahovaní sa - jednoducho o malichernostiach - kde sa pieseň nezrodí pre to, aby bola zmysluplná a harmonicky-melodicky krásna, ale preto, aby jednoducho bola schopná byť piesňou o čomkoľvek. Autor si to ospravedlňuje ako "cvičenie na téma", ale prepáčte pán Levenson, ja som chcel vidieť muzikál, ktorý má hlavu a pätu. Zlátanina, ktorá síce vďaka dobrodružnému životu Johnatana Larsona má zaujímavú hlavnú postavu, zahranú skvelým hercom - ale inak, je paskvilom, ktorý ako tak staví poctu skladateľskej legende, ale vôbec mu nie je rovnocenná. I od kvalít Rentu je po hudobnej stránke na míle ďaleko...  Ani jeden song si po dvoch dňoch nepamätám, a to je jednoznačná vizitka. (01.12.2021)

Otvorene priznávam, že ten film by si odo mňa zaslúžil o niečo vyššie hodnotenie. Vie správne pracovať s emóciami, má vynikajúceho Andrewa Garfielda v hlavnej úlohe, perfektné piesne a aj téma o writer's block mi ako niekomu kto sa mimo svojho hlavného zamestnania, ktoré ho živí venuje pomimo aj profesionálnemu písaniu lyrics sadla ako uliata a dokázal som sa plne stotožniť s témou, ktorej sa Tick, Tick... Boom! venuje. Zároveň je to veľká pocta divadelným doskám, ktorá musí potešiť každého fanúšika divadla. A to je trocha ten môj problém. Ja totiž nie som nijaký veľký fanúšik divadla. Skôr preferujem tú filmovú tvorbu (obviously) a aj keď proti divadlu nič nemám, tak naposledy som v ňom bol snáď ešte na základnej škole. Vôbec nesledujem ani len svetovú divadelnú scénu, netuším kto bol Jonathan Larson a aj o Lin-Manuel Mirandovi som prvý krát počul iba nedávno pri "televíznej" premiére Hamiltona, ktorý mi však v podobe na televíznej obrazovke veľmi neučaroval (no uznávam, že naživo v divadle to musí byť neskutočný zážitok). Rovnaký pocit som mal aj pri Tick, Tick... Boom!, kde sa síce už nejedná "iba" o kamerový záznam predstavenia z divadla ako pri Hamiltonovi, ale kde mi taktiež prišlo, že toto by evidentne mohol byť perfektný zážitok v divadle, kde by to striedanie emócií a atmosféry (od veselo rozjuchanej po depresívnu) mohlo pôsobiť šikovnejšie, plynulejšie, hravejšie. To je vlastne problém, ktorý s Mirandom mám pri všetkých filmoch na ktorých sa podieľal, či už ako skladateľ alebo režisér. To čo bez pochyby funguje v divadle, nie až tak dokonale funguje vo filme. Predsa len sú to dve rozličné komunikačné média. A tak kde muzikálové čísla sú silou Tick, Tick... Boom!, tam je jeho slabinou vlastne väčšina scén kde sa práve nespieva. Raz je tu Jonathan šťastný, raz zaľúbený, raz deprimovaný, ale akoby tomu chýbala jednotná línia, celé sa to deje v takom nijakom slede udalostí bez pocitu, aby divák s ním tieto momenty hlbšie prežíval. Emočne to síce v mnohých scénach funguje tak akurát, ale vlastne to celé zo mňa vyprchalo akonáhle nabehli na Netflixe záverečné titulky. V divadle by som tento zážitok asi ešte prežíval niekoľko desiatok minút, vo filmovej podobe odznel až prirýchlo. CELKOVO: 6/10 (22.11.2021)