Čas

Britové minisérie umějí, to je stará známá věc. A zabodovali i tentokrát. A dokonce tak moc, že Čas je dokonce nejlepší seriál loňského roku! Alespoň tedy, co se mě týče. Jak už to tak bývá, rozjezd v první epizodě je trošku pozvolnější, ale děj postupně nabírá na obrátkách a kvalita se ještě zvyšuje! Sean Bean a Stephen Graham jsou naprosto, naprosto fenomenální a fenomenální je taky scénář, Čas opravdu patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v televizi viděl a celkově by se v konkurenci vězeňských dramat rozhodně neměl za co stydět. Tady je totiž všechno dobře. Psychologická sonda do duše nejen hlavní postavy, dokument o nehezkém (pravděpodobně nejen britském) vězeňském systému, strhující a dojemný scénář, fantastičtí herci... Čas u tohoto díla uteče jako voda. Drama o lidech. 100%. (10.01.2022)

Nezpochybnitelná je kvalita hereckých výkonů, o scénáři už to říci nemohu. Ať již to je pětisekundový výcvik učitele na obávaného zabijáka, nebo rychlé podlehnutí bachaře, ale především bych se pozastavila nad mimořádnou laskavostí hlavního bosse celého křídla, který ochotně a nezištně nabídne pomoc šikanovanému učiteli. Tady už chyběl jen kouzelný prsten. Mohl nás odčarovat z té pohádky o vězení. Já bych se s jistou dávkou pohádkovosti i smířila, ale to by si minisérie nesměla hrát na opravdovost, když se nám snaží předvádět drsné kousky. Zajímavá je psychologická linka, která celkem solidně rozpitvává pocit viny a přijetí trestu. (09.07.2022)

Nechal jsem se výimečně zlákat vysokým hodnocením na jednu z hodně vychvalovaných mini-sérií. Po seriálech sahám spíše jen výjimečně, tady pomohl fakt, že se nejedná o nic rozsáhlého. Po technické, ale i herecké stránce asi tomuto dílku nelze nic vytknout, přesto mi stylově nesedlo. Znejistil jsem už u prvního dílu, který od počátku mozaikovým způsobem začal rozehrávat několik linek. Když jsme se dostali k několika velmi zajímavým scénám, které mě pohltily (první z nich bylo sezení vězňů s učitelsky působícím vedoucím), za velmi krátkou dobu hned následoval střih do úplně jiné situace. Spočátku jsem myslel, že mi něco v těch útržcích uniká, ale vůbec jsem nemohl pobrat okolnosti vraždy ze strany hlavní postavy Marka, až to tvůrci na mě vybalili teprve v posledním třetím dílu. Ten mi připadal určitě nejpovedější, snad i díky tomu, že jsem už o postavách v té době toho dost věděl, začly mě plně zajímat a zároveň tu tvůrci naplno vykročili psychologickým směrem. Hodně mi nesedlo záměrné tlačení na divákovy city (všechna ta náhlá velká dojetí uprostřed jinak sáhodlouhé monotónní deprese, střihy na uslzenou ženu obžalovaného během jeho projevu a pod.), to vše neustále podpořované podbízející se dunivou hudbu, která prvoplánově hraje na efekt. Dobrovolně bych se touhle syntetizovanou depresí nechtěl projet znovu a tudíž oceňuji, že nejen hlavní hrdina, ale i já jako divák jsem se po dokoukání posledního dílu mohl těšit z jistého osvobození. K něčemu ten ztrávený Čas byl snad do jisté míry v obou případech i podnětný, třeba díky zastavení se nad myšlenkou, jak si lze zachovat tvář v psychicky opravdu náročné situaci? Jedna z posledních scén, kdy se ocitají dvě hlavní postavy, do té doby z opačné strany denního vězeňského pořádku, na jedné lavici, patří určitě k těm, které přidávají výslednímu dílu na značné důstojnosti. [65%] (14.05.2022)

Mark Cobden, učitel angličtiny, ročník 1964. Při řízení v opilosti zabil člověka. Čtyři roky života má za trest strávit v podfinancované britské věznici mezi mukly, kteří nejdou daleko pro ránu pěstí ani pro konvici s vařící vodou a cukrem (mnozí z nich by zjevně potřebovali spíš psychiatrickou péči než pobyt za mřížemi, ale pro něco takového nejsou kapacity). Jeho snahu sžít se s prostředím, na které absolutně není stavěný, a vyrovnat se s vinou, která není nijak zpochybňována, sledujeme od nástupu do basy. Paralelně s tím se rozbíhá drama bachaře vydíraného jedním z vězňů. Příběhů z vězeňského prostředí už vzniklo tolik, že jsem od Času moc nečekal. Jde ale o vynikající psychologickou studii toho, jak může vězení jedince od základu proměnit (v dobrém i zlém) a jak těžké paradoxně může být, pro vězně i věznitele, jednat morálně v prostředí, kde by člověk měl procházet nápravou. Oba hlavní hrdinové, které přesvědčivě hrají Sean Bean a Stephen Graham, opakovaně čelí tíživým zkouškám charakteru bez ideálního řešení. Cokoli udělají, v ohrožení života se nejspíš octnou buď oni, nebo jejich blízcí. Prostřednictvím drsných, napínavých, ale taky dojemných situací, jež prý dost autenticky odrážejí realitu britského vězeňského systému (jehož nepřímá kritika je spodním proudem vyprávění), tvůrci postihují obecnější témata viny, trestu a odpuštění a zamýšlejí se nad tím, co asi řešíme všichni – co znamená žít dobrý život? Žádná křeč, klišé a – vyjma jedné paralelní montáže s nepravděpodobně přesnou synchronizací událostí – uměle vytvářené drama. Jen věrohodně vystihnutá vězeňská atmosféra a několik uvěřitelných postav se svými démony a etickými dilematy. (05.12.2021)

První dva díly umně rozehrávají vězeňské drama připomínající mistrovský Oz, přičemž těžko uvěřit, že hned třetím dílem má vše končit. Během oné poslední třetiny však divák pochopí, že seriál má jen načrtnout jakousi cestu hlavní postavy za vykoupením a odpuštěním. Cílem tedy není komplexně vykreslit vězeňský systém, prim hraje lidský rozměr, konkrétně hlavní charakter a jeho prožívání. Bezpráví i bezmoc za mřížemi je vděčné téma, ale ani jeho opětovné zpracování není na škodu, pokud je provedeno tak dobře jako zde. 8/10 (14.05.2022)