Stíhán a podezřelý

Kriminálně-psychologické drama, které více než o zločinu pojednává o psychicky a fyzicky zlomeném muži utíkajícím před zákonem přesto, že žádný zločin nespáchal. Bohužel je film po všech stránkách nedotažený. Tak za prvé už od počátku známe domnělého vraha a stejně rychle se dozvídáme, že vlastně ani vrah není. A pak už jen sledujeme, kterak muži zákona, respektive jeden muž, pátrá po nevinném inženýrovi. A místo toho, abychom sledovali postupnou proměnu Trojanovu, filmaři je vymění za pár zoufalých Trojanoných výkřiků, vzpomínek či blouznivých představ a skřeků. De facto nepřemýšlí nad tím, co vlastně udělal nebo nebilancuje, vše se odehrává na poli útěku a čirého zoufalství. Policisté se také nechovají moc logicky. Nejprve vyhlásí pátrání po muži díky televizi a rozhlasu a pak ho vůbec stejným způsobem neodvolají, přestože právě to by mohlo Trojanovi pomoci, kdyby hlášení slyšel. A navíc by mohlo odradit pár občanů od nadšeného udávání, že chytili zločince. Navíc mi role k Jiřímu Adamírovi moc nesedla. Podle mě se na takovou roli moc nehodil. (23.04.2021)

Stíhán a podezřelý. Dva kriminalisté pomalinku sledují člověka, který prchá napříč republikou. Je nemocný, ve stavu hraničícím se šílenstvím a stop nechává více, než slon v porcelánu. No ale co, ukryje se v demolovaném Mostě a až tam ho najdou. Ne ale kriminalisté, ale banda dětí. Jako kriminálka je film naprostá blbost. Dialogy jsou více než vypečené, můj obvzlášť oblíbený je rozhovor patologa s kriminalistou. Také Přeučil a "Ládínek" Svoboda jsou fascinující. Lábus funguje jen jako ozvěna a občasný rádoby komik, ostatní jsou jen do počtu. Vyčnívá snad jen Adamíra a to také jen v některých scénách. Film má ovšem neskutečně hypnotickou atmosféru, vytvářenou paradoxně levnými, až civilními prostředky a závěrečné finále, něco mezi apokalypsou a surrealismem, je působivé. Žluto-bílé volhy VB ve zničeném Mostě a zkreslené výkřiky "Trojane, vyjděte z úkrytu, nic jste nespáchal", to je opravdu síla. Moje malé české guilty pleasure. (30.08.2011)

Tohle není TA detektivka, jež má spád, tajemství, atmosféru, jako třeba Schulhofovy detektivky z let šedesátých. Stíhán a podezřelý je film bez nápadu a bez logiky. Policie hledá muže, kterého z ničeho neviní. A tak se celá plejáda špičkových herců aspoň snaží najít motivaci k nějakému osobitějšímu psychologickému naplnění své role. Ale ono to zoufale nejde. Ani Adamíra nepůsobí přesvědčivě. Proč se tedy na film po letech znovu dívám? Protože filmaři využili lokaci bourajícího Mostu a já jsem tehdy jako mládě z jiné důlní lokality velmi bolestně vnímala to, čemu se dnes říká prolomení těžebních limitů. Takže pro mě je film takovou nostalgií, vzpomínkou na dětství v hornickém kraji. (20.02.2024)

Strašlivý scénář, uspávací děj, dřevěné, teatrální, anebo somnambulní herecké výkony, nesoustředěná, jakoby vzdálená režie přes dalekohled a vysílačku... Mohlo se na tohle kdy chodit do kina? K tomu to ničení starého Mostu... Bolševická perverze neznala mezí, její ďábelskost spočívala i v tom, že nabízela, až na výjimky, právě takovouto "zábavu". Brrr. (19.09.2010)

Příběh je zdlouhavý a vcelku nezajímavý, děj se velmi vleče, jednotlivé scény jsou jakoby schválně natahované, aby měl film celovečerní stopáž. Ani poněkud přehrávající Adamíra v hlavní roli nezaujal, natož další herci. Jako by Brynych schválně natočil špatný film, zato možná podle instrukcí dramaturga a schvalovatelů. Díky tomu také patří (spolu s Kleinovým titulem Město nic neví) k divácky nejméně úspěšným tuzemským kriminálkám 70. a 80. let. Jediné, čím je snímek zajímavý, je autentická demolice starého Mostu. Ostatně je možné, že právě (a pouze) kvůli ní byl narychlo sepsán a schválen scénář a natočen tento film. (26.04.2021)