Bourák

Konečne som si doplnil obraz k obľúbenému soundtracku. Ešte v polovici filmu som si myslel, že z toho dostanem cukrovku. No nakoniec to bolo silnejšie než ja a slzami som si vytopil izbu :) Krásny motivačný film s hrdinom, ktorému sa nedá nefandiť a emočne povznášajúcou poslednou polhodinou. Nádherne vyplnené klišé a chápem, prečo je v zámorí z toho taký kult. A raz sa už možno kvôli týmto filmom aj naučím pravidlá amerického futbalu. 9/10 (09.04.2020)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)

Je malý, moc mu ten americký fotbal nejde, rozhodně nedá rozhodující bod a nedokáže celému týmu, že outsider byl nakonec ten nejplatnější člen. Rudy neudělá žádnou velkou věc, co byste čekali od sportovního filmu, ale stejně budete na konci dojatější, než u všech filmů o baseballu co končí rozhodujícím homerunem, co jich v kinematografii je. Tím, jak při zemi se Rudy drží, je prostě mnohem hezčí než všechna ta vyleštěná pohádková sportovní dramata, kde se končí fenomenálním vítězstvím. (01.07.2015)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

Nevím kolik jsem viděla sportovně zaměřených filmů, ale co vím určitě, že jsem u žádného nebyla tak naměkko jako s Rudym. Nejen, že je to poměrně neznámý film, ale ještě navíc je to o americkém fotbalu, který je mně tak vzdálený, jako ta země samotná. Přesto jsem hned od začátku tomu klukovi s velkým srdcem a velkým snem fandila, studovala s ním, trénovala a čílila se na ty, kteří ho odrazovali. Tomuhle já říkám srdcovka s velkým S a je mně úplně jedno, jestli tvůrci malinko tlačili na city, protože Ruda se svými 160 cm si to rozhodně zaslouží. Hluboce lidský film s nádhernou hudbou Jerryho Goldsmitha a já jen tleskám. "Když člověk něco chce, celý Vesmír se spojí, aby mohl svůj sen uskutečnit" . (22.12.2014)