Radio

Poctivej emotikon, kde nám Cuba Gooding Jr. ukázal, jak dobře umí hrát, než se na to po pár letech vysral. No a jelikož mi nevadil příběh, byl jsem s filmem spokojen. Plno lidí tu totiž kritizuje citový vydírání a patos. Mně tyhle dvě věci jsou úplně u prdele. Já tady sledoval film kluka, co to v životě nemá lehký a lidí, kteří mu chtějí za každou cenu pomoct...a mně se to prostě líbilo. Tak proč na tom hledat chyby? (19.12.2014)

Moc hezký příběh, jenom to zpracování trochu pokulhává. Ztvárnění Radia v podání Cuba Gooding jr. mě nepřišlo kdovíjak strhující, spíš to bylo někdy trochu moc přehrávané. Navíc je budování vztahu Radia s trenérem odbyté, trenér si ho hned oblíbí, chybí mi tam o něco větší motivace k tomu co dělá (a proč díky tomu absolutně zanedbává svoji dceru). Závěr byl ale celkem dobře zvládnutý. Slabší tři. (01.11.2014)

Na poli prvoplánovaných a patetických dojáků tento fim zastává přední příčky. Na druhou stranu v dnešní době ubohých snímků útočících nekompromisně na lidské city stále se opakujícími frázemi, z nichž čiší "amerikanismus" nepředstavitelným způsobem je tento film poměrně upřímným kompromisem. Při délce stopáže Radia se člověk neubrání pocitu, že by to chtělo trochu koření a kudrlinek příliš přímé dějové linky, působí to totiž chvílemi trochu nudně. Rozhodně stojí za shlédnutí. (16.09.2009)

Ak je aspoň 10% podľa skutočnosti, klobúk dolu pred takým človekom s veľkým srdcom. Až doposiaľ som za vrchol stvárnenia postihnutého človeka považoval Dustina Hoffmana a jeho stvárnenie Rain mana. Teraz môžem smelo povedať, že Cuba to posunul o triedu vyššie. Myšlienka z filmu: "Mať niekoho rád, nie je nikdy hriech". .... ...... ... ..... .... ... .... .... ... . .... .... ... .... .... .... .. .. . Vtiahnutie do deja: ***** Realita: *** Dramtičnosť: ***** (17.06.2010)

Já vím, že to bylo podle reálu, ale nějak se mně zdálo, že to Cuba trochu přehrával a to mě chvílemi iritovalo. Možná to tak nebylo, co já vím, ale mě to přece jen trochu rušilo. Ale faktem je, že nám takoví človíčkové někdy nastavují zrcadlo a svým způsobem říkají, jací jsme my. Někdy je to škola a myslím, že každý se s tím v nějaké jiné formě setkal. Závěr byl dojemný a já takovým lidem fandím, ne každý by to dokázal jako Harold, co si budeme namlouvat. (30.12.2017)