Bourák

Pri športových príbehoch je dopredu jasné, ako skončia. Úlohou režiséra je v tomto prípade navodiť takú atmosféru, aby sa divák čo najviac namotal na hrdinu. Musí vytvoriť dojem, že hrdina to mal v živote ťažké, a aj napriek tomu to niekam dosiahol. Táto atmosféra sa dá dosiahnuť príbehom, hercami a hudbou. Rudy má z každej z týchto komodít trochu. Príbeh je jasný, strastiplná cesta za snom. Hudba je úžasná a v spolupráci s príbehom tlačí slzy do očí. Najslabšie ohnivko je tu však samotný Rudy. Ani nie tak on ako Sean Astin. Malý nielen postavou, ale aj herectvom. Možno je to mojím nepochopením samotného amerického futbalu, možno je to mojou nechuťou k americkej športom posadnutej kultúre, ale film ma vôbec neoslovil. Čistý priemer plus obligátna hviezda navyše za skutočný príbeh. (22.03.2011)

Rudy mě dostal. Nevím čím to je, ale sportovní filmy - těm se to povede skoro vždycky :) Tenhle je ale trochu jiný. Hrdina filmu není nejlepší z týmu, nevyhraje mistrovství v poslední minutě a není dokonce ani členem prvního týmu. A přesto se při jeho nástupu na hřiště derou slzy do očí. Zvláštní ... (24.09.2003)

...netypický sportovní film? někdy mám pocit, že už ani nechceme věřit ve sny... že i sny nám byly ukradeny... tady je důkaz, že je to pitomost... dají se žít, ale stojí to celého člověka... byl na hřišti jednou na pár vteřin a pěkně všem nakopal zadek.... všem, kteří mají chuť to udělat také, přeji ze srdce ať se to podaří... (05.02.2014)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)