Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Františka Krále postihla v emigraci vážná automobilová nehoda a musel se podrobit plastické operaci. S novou tváří a pod změněným jménem se vrací do Prahy jako nepřátelský agent. Setká se se svou rodinou a začíná pochybovat o smyslu své špionážní činnosti... Efektně realizovaný snímek kombinuje povrchní politickou agitaci s dobrodružnými motivy. Ve své době měl film úspěch a většina diváků ho byla schopna brát docela vážně. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (51)

zette 

všechny recenze uživatele

Namet filmu me velmi oslovil a tesil jsem se na nej. Vyborna sonda do duse Frantiska Krale. Setkani s matkou bylo take velmi dobre. Svym zpusobem i vlastni vinou, ze neumim tolik nemecky a anglicky jsem vsak byl o deni dost ochuzeny, protoze snad polovina filmu je v cizim zneni a bez titulku, coz moc nechapu. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv se to tak na první pohled nemusí jevit, toto měl být snímek vnímající problém emigrace s nadhledem, neosobně a bez didaktických berliček. Proto je příběh vyprávěn osobou odrodilce, emigranta a špiona, jehož nehostinná kapitalistická cizina donutila k mrzké službě cizím zájmům - jak se brzy dozvíme, emigranty čekají prakticky pouze povolání děvek, špionů nebo bezdomovců. Dnes tento přístup - snažící se o "zlidštění" kreatury ze Západu - tolik nevynikne, ve své době ale bylo velkým krokem kupředu to, že se snímek věnoval především hlavnímu záporákovi a kladným hrdinům vyhradil víceméně ikonické a epizodické charaktery. Zajímavé i technicky - široké plátno, celkem dost efektů i zvuků a vykreselení odporného Západu tu má také své kouzlo. ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Brynych se rozhodl, že bude fakt švanda, když čeští herci v českém filmu nebudou mluvit česky. A aby byla legrace ještě větší, ušetřil za titulky. Nebýt toho, mohl natočit celkem dost povedené psychologické drama. Triumvirát pánů scenáristů se celkem zasnažil. Brynych však pojal po svém flashbacky a využil třetinu, maximálně polovinu obrazu, takže je vidět téměř dokonalé a komplexní nic. Za největší zklamání považuji exkluzivní práci maskéra. Já jsem se těšila na lepého Valu, jenže toho mi bylo dopřáno pár minut (z toho většina v miniatuře), po zbytek filmu je namaskován do podoby tuctového muže s kamennou tváří. Malec, Kunová a Hurych by zasloužili medaili za práci a pořádných pár na holou za to, jak mi zkazili zážitek. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Je tu řada komentářů, které to zmiňují - film má pozoruhodnou, silně metaforickou kameru... Vůbec technická a estetická úroveň Brynychova kina mě už poněkolikáté fascinuje - je to vždy velmi propracované, využívá to všeho, co přinesl Občan Kane a neorealismus, ba to směřuje dál - je to takový český filmový "brusel". Odhlédněte od tématu a kochejte se. Některé obrazy by beze zbytku zapadly do Mazací hlavy. Nejsilnější jsou retra ze začátku a pak Valovy oči - dostalo mě to přes všechnu nablblou tendenčnost. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Strašně divný film, u kterého bych strašně rád věděl, jestli měl Brynych jasno, co vlastně točí. Tohle totiž je filmařsky detailně propracované dílo včetně mnoha chytrých formálních nápadů (současnost a minulost v jednom záběru, ať už pohyblivém nebo statickém (!)), perfektní prací s druhými a třetími plány či umisťováním postav v záběrech. Je to fascinující od začátku do konce, i když se mi do toho (jako vždycky u Brynycha) chvílemi těžko dostávalo. Jenže scénář je povrchní agitka v echt avantgardním obalu, tudíž agitka k ničemu, jelikož správná agitka měla být srozumitelná všem, aby chápali jediné správné komunistické názory, zatímco tohle by zájezd z JZD unudilo k smrti a ten zbytek bude marně čekat na špióny. Tím pádem je to agitka s anti-agitačním lookem, přičemž se mi ale za celý film nepovedlo najít moment, kdy by se to z formátu agitky odpoutalo. Pseudo-neutralita postav k nim neodmyslitelně patřila (když na ni došlo) a vše vždycky stálo na tom, že se postavy v závěru stejně rozdělí na jasně kladné a jasně záporné. Přitom na to jde zpočátku zdařilým psychologickým vykreslením, které se ale zvrtne do agitační černobílosti, jelikož ti, co vyznávají správné hodnoty, za hranice samozřejmě nepůjdou a ti, co šli, zůstanou hajzly do té doby, dokud tu zase nezůstanou. Františkovy nezdary na západě shrne montáž (jak jinak než nahrávající režimu), ale pozadí nechává být, jelikož by vytvořilo větší neutralitu námětu, než by režim chtěl. Téma hledání místa, kam patříme a co vlastně pro každého z nás znamená domov je taktéž zajímavý, ale opět zkratkovitý, s jediným jasným poselstvím, přes které nejde vlak (do Německa). Herecky mi to přišlo vcelku působivé, ale čím blíže konci, tím více se schopnosti jednotlivých herců vytrácely v banálních dialozích. Cením ale široké plátno i více jazyků, které tomu aspoň dodaly na důvěryhodnosti a stejně tak jsem rád, jak moc mimo byla celá špiónská zápletka a že to mnohem víc bylo o něčem jiném. Bohužel to ale bylo zničeno agitačním podáním, které vypadá až neúmyslně a zároveň naprosto jasně. V tomhle je pro mě Brynych záhadou, kterou bych někdy rád rozlouskl, ale vzhledem k tomu, jak to s jeho filmy mám, si o něm radši něco načtu. Tak jako tak je to dílo působící nesmírně sebevědomě a neotřele, jen je škoda, co z něj vyleze. Sice se dlouhou dobu zdá neutrálním a v závěru by stačilo jen pár věcí změnit, ale příběhy často stojí na silných závěrech a tenhle to celé, byť se to dalo čekat, shodil. A k závěru se ještě musím pozastavit nad tím, že nechápu, proč Brynych netočil horory nebo víc opravdu temných věcí, protože mi nejvíc jeho styl sedl v A pátý jezdec je strach, kde se vše místy překlápělo opravdu až do hororu. 3* ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Příjezd vlaku s členy Cirk Welt Variete do Prahy je poněkud zmatený, což může posoudit znalec někdejšího prostředí hlavního města. Vidíme tu smutně proslulý Most inteligence (mezi Chuchlí a Smíchovem), část zaniklé trati z Vysočan na Těšnov s mostem přes Rokytku a příjezd na hlavní nádraží přes most na Hrabovce. Tak, jak jsou záběry seřazeny, by normální vlak nikdy nemohl jet. (Robbi)
  • Jiří Vala byl po celá padesátá léta odsouzen k hraní velmi kladných hrdinů, což ho postupně přestávalo bavit. Poslední kapkou bylo, když o něm nějaký kritik napsal, že nemůže hrát záporné postavy, jelikož dosud nepoznal zlo. To jej rozčílilo natolik, že napsal námět a spolupracoval i na scénáři filmu Smyk, aby měl alespoň jednou jistotu, že si zahraje záporáka. (cundak)
  • Když Král/König (Jiří Vala) kráčí na začátku poslední třetiny filmu po Václavském náměstí, míjí kino Praha (na jehož místě je dnes obchodní dům Van Graf), na kterém vidíme upoutávku na film Osud člověka (1959) režiséra Sergeje Bondarčuka. (Robbi)

Reklama

Reklama