13 minut

Hrané dokumenty působí skoro vždy hrozně falešně. Ty části, které jsou doopravdy dokumentární, jsou zase invazivní reality show se strašnou hudbou. Je na tom dobré, že to zdůrazňuje, že ať jste účastníkem dopravní nehody s naprostou vinou nebo zašedlou vinou, tak je to jedno, protože svědomí je strašná věc. A že každý pětikilometr za hodinu navíc zvyšuje riziko. Za mě to prostě měli natočit jako kaleidoskopický hraný film a ne jak tuhle věc uprostřed cesty. (10.06.2021)

Na začátku asi byla (?) dobrá myšlenka, ale to zpracování ji podle mě dost zmrvilo. Vůbec jsem třeba nepochopil ty scény z barrandovských ateliérů, kde jakýsi kompars sedí ve zbytcích nějakých vraků (zcela jistě nemajících s původními nehodami nic společného, neb pochybuji, kde by tvůrci vzali součásti auta, které mělo před 20 lety nehodu) a skuteční aktéři nehod u toho střídavě mlží stran skutečných okolností každé nehody a střídavě podléhají návalům zjitřených emocí, ať už jsou hrané nebo nikoli. Dále mi přišlo škoda, že se kvůli tomu filmu rozmlátilo tolik aut, které ještě mohly někomu sloužit, a celkově na mě ty inscenované fejkové rekonstrukce nehod působily divně, jako urputný poutač pozornosti, podobně jako celý dokument, který ve mně vyvolal všechno možné (občas i nudu), jenom ne to, čeho asi chtěl docílit. Nemyslím si prostě, že takový dokument může něco změnit a že konfrontace s několika více či méně nesympatickými nešťastníky, kteří měli částečně smůlu a částečně si to zavinili sami, může zapůsobit jako prevence dopravních nehod. Ostatně YouTube a Facebook přetékají videoobsahem ze skutečných (!) nehod, který je s oblibou virálně šířen, a přesto lidi dál jezdí jako kreténi, protože na řidičák dosáhne každý a tahle společnost je automobilismem posedlá a nenechá si ho za nic vzít; houstnoucí pomníčky kolem silnic tak lze považovat za jakési oběti na oltáři individuální dopravy, které dnes podléhá vše. Psal jsem to už před lety k pořadu STOP, který kdysi běžel v telce, že donkichotsky bojuje s notoricky známým faktem, že se na silnicích denně masakrují, doživotně mrzačí a zabíjejí noví a noví lidé, aniž by s tím kdokoli mohl něco udělat. Ano, jedno řešení by zde sice bylo, ale je samozřejmě zcela neprůchodné - aby bylo cestování autem 100% bezpečné, muselo by každé auto být obrněno přinejmenším jako tank, a jezdit maximálně 20 km/h. (Případně je možná budoucnost v autonomních vozech, ale ani tam si nemyslím, že by nehodovost klesla na nulu). Aby nedošlo k mýlce, samozřejmě považuji za záslužné pokoušet se jakkoli zlepšit statistiky nehodovosti, ale zrovna v tomto případě mám pochybnosti, zda ten film měl kdy být něčím víc než jen Klusákovým námezdním projektem v rámci osvětové kampaně České asociace pojišťoven a BESIP, protože prostě kšeft je kšeft (nebo jsem možná už jen otrávený z toho, jak chce pořád někdo vyvolávat celospolečenské diskuse o nějakém tématu, což jen potvrzuje můj názor, že naše současnost už není skoro ničím jiným, než permanentním bojem o pozornost, která je vynucována čím dál agresivněji, jak jsou lidi čím dál víc otupělejší a přehlcení informacemi). (16.06.2021)

Doporučuji Všem - ať řidičům či neřidičům. Nezáleží  na tom, protože i jako chodec se třeba někdy ocitnete na nějaké silničce mezi obcemi a může se tam stát opravdu cokoliv. Ten chlap, který se "chlubí" rekordem času jízdy je podle mě totální ***** a hned zpočátku mi zvedl puls. Klusákovi počiny mám dost ráda. (08.01.2022)

„Keď sadáte do auta, ste jednou nohou v hrobe a je to ruská ruleta.“ Takýmto ťažkým výrokom začína dokument, ale určite by som to nezovšeobecňoval. Možno to platí u takých vodičov, ako boli predstavení tu. Inak je to všetko o ohľaduplnosti. Ak budú šoféri, cyklisti aj chodci ohľaduplní, bude oveľa menej nehôd. Ani sprísnenie predpisov nepomôže tak ako sebareflexia a správanie sa na vozovke ako človek. Ono to je tak nejak aj v mentalite. V Británii je napríklad na počet obyvateľov 10x menej smrteľných nehôd než v Poľsku. A kto tam bol, vie aj prečo. Nikto sa nikam neponáhľa, každý každého postí, proste bezstresová premávka. U nás sa každý predbieha v tom, kto má lepší burák na lízing a potom arogantne riskuje svoj život, ale hlavne životy tých druhých. Dokument nám ukazuje pár jedincov, ktorí si uvedomili, že nejazdili dobre. Ale stálo to už nejaké životy. Výpovede z tých nehôd sú niekedy až mrazivé a na zamyslenie. Dokument má svoju hodnotu. (15.06.2021)

Dobrej tah na branku, autentičnost nechybí. Největší střelce ale, obávám se, napraví až ona osobní zkušenost. Chybu může udělat každej a je to neuvěřitelně snadný. Nést si svou těžkou vinu na bedrech nechce nikdo. Závěr je nadějný, ale celá tato problematika se musí přesunout co nejdřív do škol, hlavně středních, do dopravní výchovy a především největší důraz a apel musí zaznít v autoškolách. (12.06.2021)