Romance za korunu

"Tak co, Fingone, jak se ti líbíl film?" No otřes. Dokoukal jsem to snad jen kvůli Šafránkové, ta byla k světu. Vondráčkovou jsem jakž takž přežil, Urbánková byla v pohodě, Schelinger fajn, Ringo ze sebe dělal vola, Štaidl působil tupě a o Gottovi se raději zmiňovat nebudu. Jo a doktor říkal, že se z těch sraček budu vzpamatovávat ještě dlouho, protože v sedmdesátých letech bylo vymývání mozku na docela jiný úrovni:) Rada: podívejte se na výběr zúčastněných zpěváků. Za každého, kterého nemáte rádi, si odečtětě jednu hvězdu. (16.10.2009)

Mnohým uniklo, že to Zbyněk Brynych nemyslel tak docela vážně. Film lze totiž chápat nejen jako romantickou představu mladých lidí jak se důvěrně přiblížit jejich idolům, ale i jako nadsázku, parodii těch bláhových představ. Brynych byl stejně ostřílený filmař jako Martin Frič, a tak divákům schopným dívat se z odstupu a vnímat ironický podtext nabídl něco podobného jako je PYTLÁKOVA SCHOVANKA. A tu v době vzniku také mnozí nepochopili, brali ji vážně, kritizovali a vysmívali se jí. V případě ROMANCE to ovšem není tak zřetelné a jednoznačné. Právě pro toto druhé "čtení" hodnotím film výše. (max.70%). (19.10.2019)

Díval jsem se na to chvíli a měl sto chutí to vypnout, ale pak jsem si uvědomil, že bych zbytečně a nenávratně ztratil deset minut života...a tak jsem to dokoukal až do konce. Ách jo. Vím, jsem hříšný člověk, ale přeci jenom, takovýhle trest jsem si nezasloužil. Ještě že jsem se ráno pořádně nafutroval, do zítra to bez jídla v pohodě vydržím. Musela to být děsná doba, ten prostředek sedmdesátých let. Pravda, v Africe jsme podle hlavního hrdiny nějaký ten zvuk měli. Stačilo říct Čeko a černoši prý zavýskli radostí, zatančili tance a vycídili hrnce. Ale v civilizovanější Evropě to bylo jiné. Zatímco na západ od nás se pomalu chystala panková vlna, u nás se šestnáctiletí rozplývali u nahrávek Gotta a Vondráčkové a vyžívali se v klubech pro mladé, kde stěny zdobil Gotwald rebelsky zachycený v černobílé barvě. A kdyby jenom to, podle vlasů a permanentně zkouřeného pohledu mladý hlavní hrdina evidentně obdivoval i Kájovu image. Ale pravda, abych je jen nehanil, mládež si sem tam kapku zarebelila, jinak by si neobjednávala kokakolu a občas nehodila nějaký ten peníz do hracích automatů. Což mě překvapilo, že už v socialismu něco takového existovalo, to jsem o tomhle zřízení měl lepší mínění. Jinak se nedá jednoznačně říct, že by hlavní hrdina Píďa byl zápornou postavou, to určitě ne. Donesl Helence její zapomenuté šaty, takže nemusela vystupovat nahá (a tím zachránil život její garderobiérce, kterou původně náš národní poklad v prvotním záchvatu zkopal do kuličky, kterážto scéna ale byla později vystříhnuta a nahrazena jinou, kde Helenka zcela psychologicky nepřesvědčivě svou služebnou naopak smířlivě hladí a utěšuje "Vždyť se nic nestalo"). Taky byl slušně vychovaný, třeba jak Helenku uprostřed živého rozhovoru, kdy ona mu něco zaníceně vykládala, požádal "prosím vás, můžu už jít, já bych si chtěl poslechnout Karla Gotta!". Ještě štěstí, že se Helča umí tak ovládat. A taky byl statečný a pevného žaludku, minimálně já bych klíďo Píďo jako on Štaidlovu klobásu do pusy nevzal. A taky byl štědrý, za lístek žádal Marunu jen o korunu. No a ten závěr... Brynych musel být neskutečný sadista. Nejenže zopakoval všechny Gottovy a Vondráččiny písně, co se ve filmu mihly, ale pěkně rozpálenou železnou korunu tomu nasadil dialogem mezi ústřední mileneckou dvojicí nezapomenutelných názvů Píďa a Maruna, kdy ona brečí a on ji utěšuje: Ale já vážně s Vondráčkovou ani s Urbánkovou nechodím! (09.08.2013)

Je to sice blbost na entou, ale nic hrozného to taky není. Děj zde není, ale nejspíš ani neměl být. Já sám beru "Romanci za korunu" jako takový přehled zpěváků tehdejší doby. Je to de facto estráda zabalená do filmového hávu. A pokud na to přistoupíte, určitě se žádná tragédie konat nebude. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak máte rádi hvězdy tehdejší pop music. 40%. (19.09.2008)

Jejda to jsem se zase jednou zasmál… příběh postavený na tom, že mladý dementní a naprosto nesympatický chlapec se seznamuje se známými hudebními osobnostmi (film funguje zároveň i jako jakási dobová sonda) a po celou dobu se snaží vytrvale sbalit, soudě dle smíchu, také mírně…ehm, hodně zaostalou (či permanentně sjetou) dívku , diváka přestane bavit velmi brzo, pak se už jen chytá za hlavu a obrací oči v sloup, jak mu je trapně za všechny herce, resp. hvězdy tehdejší pop music (které si tu dělají reklamu jak z praku), a ptá se, kdy už tahle „legrace“ konečně dojede do cíle. Ve výsledku je tu vlastně armáda amatérů, kteří se k roli v tomto díle dostali jakoby omylem, třeba takový pán z občerstvení neustále se dívající do kamery, zatímco před ním zpívá Kája, u mě vyhrál cenu pro nejhoršího neherce. No na druhou stranu je moc fajn, že všechny hvězdy byly tehdy volně přístupné mladým harantům, ostatně to umění dělaly pro ně, že… Jinak jako tehdejšímu členovi Strany by se mi v tomto filmu rozhodně nelíbil morální apel, přece jenom tak mladý člověk jako byl hlavní hrdina jel ve velkých penězích, pohyboval se mezi slavnými, a to přece muselo zkazit charakter budoucího pracujícího na celý život, nemluvě o dávání si tohoto floutka za vzor, myslím tím samozřejmě ze strany jeho vrstevníků...Na druhou stranu, „no co vám budu povídat, Píďa je prostě báječnej kluk“, takže to s ním v životě muselo dopadnout dobře (zvlášť když místo taxíku využíval cestovatelských služeb VB). Tahle v mnoha směrech kardinální blbost si v mých očích zaslouží přesně 1*, a to za hudbu, Svoboda se prostě nezapře (i když ten magický zvuk mince podobný otevírání oříšku z nejmenované pohádky si mohli tvůrci odpustit). P.S. Jo a už jsem ve filmu dlouho neviděl většího slizouna než byl pan Štajdl. (24.12.2012)