Nitram

Divákům je důkladně představen další zajímavý pošuk, tentokrát až z australské Tasmánie (i když se natáčelo kousek od Melbourne). Pošuka sledujeme v závěrečné fázi jeho transformace v masového vraha, vidíme jaké zážitky a okolnosti ho formují a zjišťujeme, že někteří lidé jsou zkrátka k pošuctví nevyhnutelně předurčeni, protože s jejich nevratně pošukanou psychikou se bez násilné hospitalizace bohužel nedá nic dělat. Perfektně zvolený týpek pro hlavní roli, dobře vykreslená ospalá atmosféra australského venkova, ale velkým zklamáním bylo pro mě zcenzurování finální masové zabijačky, kvůli které jsem se na film díval a na kterou jsem se z celého filmu nejvíc těšil (jsem totiž taky pošuk). A neodpustil jsem si samozřejmě hledat si příslušné informace na síti, takže se ještě musím podělit o zajímavou skutečnost: zatímco ve filmu je Martin za ošklivého oteklého humusáka a jeho komická kosmická družka Helen je vcelku pěkná ženská (Essie Davis z Babadooka), tak v reálu tomu bylo úplně naopak, Martin byl totiž za mlada docela hezoun a skutečná Helen... No můžete se na netu podívat sami. (27.12.2021)

Psychologická studie vyšinutého jedince, jehož chorá mysl dovede až k masové vraždě. U všech podobných filmů mi připadá, že i přes snahu jít do hloubky zůstávají na povrchu, protože prostě a jednoduše za tím vším nic složitého není. prakticky vždy je to ne ta úplně ideální dětství a neschopnost zapadnout. Tady je snad jediný rozdíl v tom, že si hlavní hrdina svoji jinakost v některých momentech uvědomuje. Nebo alespoň mě to tak připadalo. Každopádně buď jak buď ta snaha o přpečlivou sondu je tady kontraproduktivní a film nezřídka nudí. Co se povedlo na jedničku je casting. Caleb Landry Jones je možná nesympatický ksicht, ale tady zahrál fantasticky a nějaké to ocenění by bylo na místě. Jen je škoda, že ho neukázali během vražedného běsnění, na které jsem, a nejen já, sadisticky těšil. To mohlo celkový dojem vytánou výš než na průměr. 50% (11.04.2022)

Začátek 90. let a jeden alarmující příběh. Pozitivního toho tady příliš není. Nitram (ale raději mu tak neříkejte) se jen tak poflakuje nebo si zkouší vydělávat coby zahradník, vrstevníky nezajímá nebo jim je pro smích, prášky zobe nepravidelně, instituce jsou netečné, rodiče se snaží, ač je inteligenční kvocient sakra nízký. Je utrápený, plný frustrace, v lepší příští moc nevěří. A pak pozná Helen, postarší, ale hlavně zatraceně bohatou dámu. Jenže ústřední hrdina měl mimo jiných známý „zvyk“ vrhat se po volantu… záhy je z něj jediný příjemce Heleniny závěti, jeho samota a hněv sílí, a když k tomu přidáme, jak liknavě se přistupuje k prodeji jakýchkoliv střelných zbraní… Je to pomalé, komorní, soustředěné. Tvůrci se otřou o děravý systém zacházení s duševně nemocnými i o zmiňovaný nekontrolovaný prodej zbraní. Caleb Landry Jones výrazný a přesvědčivý. (12.11.2023)

Při nutkání podebatovat o lukostřelci Kevinovi to zlo celou dobu bublalo pod povrchem. Tady je uloženo hlouběji a nenaplněné sny, systém zacházení s duševně nemocnými, nekontrolovaný prodej zbraní a rodičovská láska a chlad, co nejsou schopny vnímat varovná znamení, jsou postupně praskající pukliny, ze kterých nakonec vyjde zničující výtrysk. Kurzelovo „preludium of shooting spree“ je silné jak uchopením svých slabošských postav (hledající se syn Jones a nehledající matka Davis), tak připomínkou toho, jak zlo umí povstat z všednosti. To nezobrazení sóla na AR-15 byl stejně dobrý tah jako rozklížení divácké mysli nepříjemnými zvuky běžného života (rojení včel, sekačka zpovzdálí, na prázdno hrající gramofon). A po skladbě přichází už jen bolest.. (01.06.2022)

Kurzel nám zase priniesol od protinožcov skutočný príbeh (síce trochu pozmenený) a zase z toho smrdí depresia a nad hlavami visí tragédia. Caleb a Essie ... tak na tých dvoch som sa nevedela vynadívať a pani Davis hrala tiež fantasticky. Nepríjemná vec, v skutočnosti ešte komplikovanejšia a drsnejšia. (16.10.2023)