Dobrá sestra

Dán Tobias Lindholm se podílel na scénářích Honu či Chlastu Thomase Vinterberga, sám si poté napsal a natočil silné válečné drama Boj, kdy mu odměnou byla nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film. Na Lindholmův americkou prvotinu ovšem dochází až nyní, kdy se chytá případu skutečného sériového vraha Charlese Cullena, který mohl vraždit bez jediného doteku svých obětí. Paradoxně se ovšem scénáře nechopil sám Lindholm, nýbrž Krysty Wilson-Cairns, spoluscenáristka 1917 Sama Mendese a Poslední noci v Soho Edgara Wrighta. Právě u Boje poté Lindholm předvedl, že i když je jeho tvůrčí uchopení dostatečně silné, za scénářem je Lindholm přeci jen silnější. Jak ovšem drama s thrillerovým nádechem s dvěma oscarovými herci v hlavních rolích funguje samo o sobě? V součtu je to minimálně fungující drama, které nutně nestojí pouze na dvou vynikajících hercích. Jessica Chastain a Eddie Reymayne spolu nejen mají vynikající hereckou chemii, ale každý se tu dokáže herecky předvést krapet jinak. Chastain sází na neokázalý a soustředěný výkon, Redmayneův Charlie Cullen naopak svádí k výraznější herecké extravaganci. I když Redmayneův Cullen může působit jako přátelská a milá osoba, od počátku na něm ovšem něco úplně nesedí. Redmayne působí dojmem, že si ve svém výkonu vychutnává libovolnou mimiku. Příběh se přitom neodehrává z pohledu Cullena, ale právě z pohledu Amy v podání Chastain, kdy skrze její pohled slušně funguje napětí a obava, že něco praskne. Z Redmaynea jde v roli Cullena jednoduše děs a prozatím se jedná o jednu z jeho nejvýraznějších rolí v jeho kariéře. Samotný příběh poté nevypráví pouze o nenápadném sériovém řádění Cullena, ale též o selhání systému, v tomto případě konkrétně u nemocničních administrátorů, kdy to sice jsou právě oni, kterým lidé mají důvěřovat se svým zdravím, právě oni ovšem následně dovolili Cullenovi pokračovat v jeho tajných choutkách a přispět k tomu, že jde dost možná o největšího sériového vraha v historii, kdy tomuto faktu překáží jen fakt, že počet oficiálních obětí není znám. V tomto ohledu jde o rozhodně zajímavou a nosnou látku, kdy vlastně začíná dávat smysl, že se jí chopil zrovna někdo jako Lindholm, který se vždy ať už na pozici scenáristy či režiséra chopil komplexních témat.  Překážkou je do velké míry tempo, kdy by tolik nevadilo, že je pomalé, ale je pomalé až přespříliš. Ve finále navíc sice Lindholm tentokrát neseděl za psacím stolem, i tentokrát jsou ovšem u jeho režijní novinky nejvíc vtahující dialogy, kdy vlastně Lindholm neservíruje kdovíjak výrazný vizuál, v jistých momentech podceňuje možnosti, kterých dané scény mohli dosáhnout a navíc tentokrát zklame i skladatel Clint Mansell (Requiem za sen), který s kdovíjak silným doprovodným soundtrackem tentokrát nedorazil a je to škoda. Dobrá sestra ve svých nejlepších momentech spíše jako psychologický thriller funguje jako slušně vyhrocené psychologické drama, kdy je jen škoda, že filmu v jistých momentech dochází dech. Chastain i Redmayne ovšem dokážou emoce, které aktuálně proudí v jejich postavách, herecky prodat pouhýma očima a i díky jejich podání výsledný film přeci jen vyvolává husinu. V rámci daných možností se navíc dá říci, že Dobrá sestra prokousává do nitra Charlese Cullena, jak to jen jde. Přístup k jeho příběhu je zde úplně jiný na rozdíl od nedávného hitu Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera, kdy se tu vlastně nesleduje zákulisí kuchyně, ale jen výsledné produkty, které vyvolávají mrazení. A v tomto ohledu Dobrá sestra sama o sobě funguje velmi solidně. Vymáčkl tak vlastně Lindholm z látky maximum? Těžká otázka, která vlastně pokládá otázku o tom, zda vůbec jde příběh Charlieho Cullena realizovat kdovíjak zajímavějším způsobem. Je pravděpodobné, že se o to někdo časem pokusí a vydá se právě směrem podobnému Příběhu Jeffreyho Dahmera, tohle zpracování je ovšem samo o sobě dostatečně působivé. Je vlastně těžké vidět v něm predikovaného černého koně nadcházející oscarové sezóny, minimálně nominace pro Chastain a Redmaynea by ovšem nejspíš nikoho neurazili..... (27.10.2022) (méně) (více)