Tísňové volání

Agitka rozkládající se komoušské bažiny, která nezapře i rozklad vlastní, filmařský. Filmem se motají postavy jako v nějakém nervózním snu člověka, který pracuje na Barrandově (v roce 1985). Z každého záběru je cítit upocený moralismus a hlasitý povzdech uvědomělého umělce, jak jej (a jeho roli ve společnosti) definuje marx-leninská ideologie a její zkroucená normalizační interpretace. Autor se patrně snaží o nějaký kritický realismus či co, zanechává však pouze dojem teatrálnosti a jalovosti. Platí jednoduché: Pokud loajální činitel morálně prohnilého systému moralizuje, jaký výsledek můžeme my i on sám očekávat? Úplně se mi zase vybavila ta doba planosti, pseudomorálky a bezčasí.. Jinak za ocenění stojí jakýsi latentní, nezamýšlený důsledek v podobě víceméně autentické zprávy o každodenním životě esenbácké hlídky, která se bažinou postsocialistické sociální patologie přesouvá ve žluto-bílém žigulu - každodennost zcela zbavená povinného heroického rozměru mužů zákona, jak jej známe z mjr. Zemana nebo pořadu Maják. Zde herecky mistrně vyniká Vinklář v hlavní roli stárnoucího moudrého, unaveného a smutného chlapa, v práci neustále žeroucího odpudivé domácí svačiny. (11.07.2011)

Kmeny 0, ve kterých se feťáci, sprejeři (ve skutečnosti vandalové), metaláci, breakaři, šlapky, čórkaři, násilničtí gayové, vrazi a jeden midget navíc s menšími či většími úspěchy konfrontují s policejní hlídkou. Pokus o jakési melancholicky zabarvené uvažování o proměnách času a prostoru spolehlivě zabíjí esenbácká dramaturgie, všudypřítomná vyprázdněnost a vachrlatá linka se ztraceným synem. Nejvýraznějším poznatkem, který si člověk z tohoto šedivého opusu odnese, je fakt, že za komunistů byla Praha plná lešení. K dobru lze dát ještě telefonát vyfičené dívky na 158. „Já asi umírám, vzala jsem si větší dávku – vy berete drogy – ano – a kolik je vám let?“. Cvach slouží městu! (18.03.2014)

Normalizační snímek o policejní hlídce v pražských ulicích a jejich životech. Příběh si především všímá policisty Josefa Kabáta, kterého (jak jinak) dobře ztvárnil Josef Vinklář. Je to člověk jako každý jiný. S velkou zodpovědností vykonává svoji službu a zároveň řeší své rodinné problémy. Pochopitelně se na svou dobu vzniku nejedná o dramatický, nebo nedej bože akční film. Snímek přirozeně ukazuje dlouhou a nudnou službu takové policejní hlídky, která objíždí město v automobilu značky Volha. Občas je někde autonehoda, občas se někde poperou, nebo je objevena mrtvola člověka. Příběh je obohacen několika výrostky, kteří na dnešní dobu připadají už poněkud směšně. Obzvlášť dvojice, která přepadává, znásilňuje a vraždí mladé ženy. Na druhou stranu z toho tkví jistý realismus. Každopádně se jedná o ojedinělý snímek, kterému by dnes slušel remake, nebo alespoň obdobný a současný film. Přimlouvám se za to. Ono téma za to určitě stojí. (11.07.2014)

Film je falešný jako třicetikoruna. 1) Postřeh o módě: On ti taky nosí takovou koženou bundu...on snad není normální. 2) Zadržet mě nemůžete, pane poručíku, já jsem těhotná. Ale, už zase? A jak dlouho? Aspoň hodinu, pane poručíku. Ještě se mi třesou kolena. Poté se mladý policista zeptá svého kolegy: Je to možný, tohle?, aby dostal moudrou odpověď: I to je život. 3) Snad jen tehdejší smutné Staré Město pražské utopené v lešení stojí za podívání. (04.02.2016)

Ne, že by to bylo o ničem, ale ze scénáře se mi trochu vytrácí podstata celku. Motivů je ve filmu příliš a některé nejsou vůbec dotažené do konce... Nedá se na to dívat s pocitem důvěry k celému filmu. Několik příběhů funguje, ale ve spletenci mnoha policejních případů je to málo, zvlášť, když nevíte, co si o některých myslet... Režie, kamera a hudba jsou silné články filmu. Nejhorší je scénář a herecké výkony... Filmu ublížily asynchronní postsynchrony a celý zvuk vůbec. Chybí celkově ruchy v mnoha scénách. Zábranského rukopis je ovšem zcela čitelný, jasný a přesný, ovšem příběhu se vám nechce věřit. Symbolika funguje a dá se najít, skvělý je "muž s loutkou" a práce se světly ( pouliční lampy, majáky ad... ) (18.11.2012)