Tísňové volání

Některé aranžované souboje, "choreografie", Vinklářovy chleby s máslem, pražská rádoby drsná galérka a celý ten "umělecký" opar filmu dnes působí opravdu mimoňovitě, až je z toho člověku zle. Obávám se, že na filmu je dnes nejcennější právě to , že - díky tomu, jak v něm příslušníci VB, věrní to strážci bezúhonného a pracovitého socialistického člověka před kriminálními živly, jezdící do úmoru pražskými ulicemi - zachycuje vzhled centra Prahy 80.let. Takhle už Prahu nikdo neuvidí. Nějaký Čáslavský 23.století bude mít prima materiál pro své střiháky. (12.07.2011)

- 158 - Veřejná bezpečnost! Když jsem tak sledoval Tísňové volání, vybavil se mi mnohem mladší film s N. Cagem - Počítání mrtvých. Jezdí tam jako člen záchranné služby po nočním New Yorku a sbírá feťáky, ožraly, noční zraněné a vozí je do špitálu. Během té dlouhé únavné práce už ví koho poveze zítra znovu, koho nemá cenu sbírat protože se probere sám a kdo je na tom fakt blbě... V Tísňovém volání se ocitáme na palubě žluto-bílého žigulíku VB a trávíme s hlídkou několik ,,běžných nocí'' roku 1985. Vozidlo řídí zkušený poručík mazák Vinklář, sekunduje mu parťák Štěpnička. Máme možnost nahlédnout pod noční pokličku Prahy těch let, noční kabarety, valutoví šmelináři, prostitutky, opilá mládež, pankáči i galérka to vše je hlídáno bedlivým okem osádky žigulíku brázdícího nočními ulicemi. Nevím co to mělo vše v souhrnu říci. Měla to být kriminálka očima hlídky VB? Film propagující a ukazuijící těžkou práci střážců půlnočního království Gustava Husáka? Je to takový maglajz, jehož (byť notně koncentrovaně) jediné plus vidím ve znázornění a vlastně zdokumentování tehdejšího nočního prostředí našeho velkoměsta. Ty diskárny, bandy punkerů, hospody i olezlé fasády všech baráků ve všech ulicích fakt stojí za vidění.... Zkrátka další socialistická konzerva. Dvě brýlové obroučky. * * (11.04.2013)

Československý film, jenž se věnuje událostem, které zažívá motorizovaná hlídka veřejné bezpečnosti na své každodenní projížďce hlavním městem. Členy hlídky v policejním voze VAZ 2103 tvořil zachmuřený J. Vinklář, žoviální pohodář J. Štěpnička a nováček sedící vzadu, nevýrazný B. Černý. Příslušníci veřejné bezpečnosti se zabývali dopravními nehodami, vloupáním, napadením, chytáním vandalů, opilců a násilníků a v závěru také krádeží v nočním baru. V jedné z vloupaček se nalezly rozbité brýle, přesně takové jako nosí Vinklářův dospívající syn M. Dlouhý a jeho otec většinu filmu s nasupeným výrazem za volantem přemítal, zda má jeho potomek prsty v trestné činnosti. Částečně se tak do filmu prolíná rodinné drama, neboť podezřelý M. Dlouhý není k nalezení, až ho otec objeví u jakési dívky. Nemusím snad dodávat, že je snímek ideologicky přikrášlen a často se ve filmu objevují záběry na zajímavé pražské stavby. Snímek M. Zábranského je v podstatě dost nudný, neboť ústřední trojice nezažívá příliš dramatické situace a dlouho jsem vážně uvažoval o ocenění jedinou hvězdou. Ve vedlejší roli se ukázala J. Březinová jako Vinklářova manželka. Poněkud dramatičtější závěr, v němž se snažil před policií uprchnout kapsář O. Vlach a také došlo k nečekané tragické události, mé hodnocení a náhled na film přece jen poněkud změnil, ale i tak je jasné, že se jedná o jednoznačný podprůměr. (29.08.2021)

Kmeny 0, ve kterých se feťáci, sprejeři (ve skutečnosti vandalové), metaláci, breakaři, šlapky, čórkaři, násilničtí gayové, vrazi a jeden midget navíc s menšími či většími úspěchy konfrontují s policejní hlídkou. Pokus o jakési melancholicky zabarvené uvažování o proměnách času a prostoru spolehlivě zabíjí esenbácká dramaturgie, všudypřítomná vyprázdněnost a vachrlatá linka se ztraceným synem. Nejvýraznějším poznatkem, který si člověk z tohoto šedivého opusu odnese, je fakt, že za komunistů byla Praha plná lešení. K dobru lze dát ještě telefonát vyfičené dívky na 158. „Já asi umírám, vzala jsem si větší dávku – vy berete drogy – ano – a kolik je vám let?“. Cvach slouží městu! (18.03.2014)

Pěkný film z Prahy o tom jak lidem, kteří milují klid mír a stálost svého města, někteří vágusové berou staré tradice a jistoty, v rámci jakéhosi pokroku, či demokracie a odporu proti systému, který zajišťoval klid a pořádek. Vezmeme si to dnes, kdy tisíce cizinců, ničí a vysávají naše hlavní město a naše policie je na ně krátká. Mám rád Prahu a vše v ní a proto mě tak trápí, když je systematicky devastována lidmi, kteří si neváží žádných hodnot a místo toho, aby člověk potkal pod Staroměstskou radnicí českou maminku s kočárkem potká jen namachrované cizince co se člověku neuhnou a zaberou vše co naše metropole nabízí jen pro sebe. (05.02.2017)