Dům pro dva

Tohle že je český film z roku 87? Působí na mě tak trochu jako zjevení, protože záběrováním, stavbou příběhu, málomluvností nebo použitím hudby mi to hodně připomínalo současné evropské arty, soutěžící na největších festivalech. A to nemluvím o výtečných hereckých výkonech dua Vetchý - Schmitzer. Zvláště Vetchý mě hodně překvapil, tentokrát výjimečně nehrál dobráka, takže to byl jakýsi nezvyk, ale i opačná poloha mu sedla. Co mi vadilo, byly velké časové skoky, ale s tím se nedá nic dělat. Je škoda, že režisér Zábranský naprosto zapadl, stejně jako tento film, který zůstal jediným kvalitnějším zářezem v jeho tvorbě. (10.09.2011)

Indiana: "Pět hvězdiček nemůžu snímku dát pro to, jak moc je u nás ta naše země česká ukázána nechutně a za to, že je to strašně smutné, jinak je to ale good." ___A to je přesně ten důvod, proč je film tak podařený. Skvělé herecké výkony na pozadí umírajícího socialismu - nejvíc mě potěšilo pravdivé zobrazení pracovního nadšení zaměstnanců továrny. Protože takhle to před revolucí opravdu bylo. A takhle to samozřejmě někde je i dál, i když v mnohonásobně menším měřítku. (12.06.2010)

Československá filmová dramata mám hodně rád, ale Dům pro dva... působil na mě příliš divně, většinou však tím nesympatickým až nepříjemným způsobem. Ondřej Vetchý mě navíc v hlavní roli vyšinutého mladíka moc nepřesvědčil, nestrhl mě ani v závěru (na rozdíl od skvěle gradující hudby) a sledovat jeho počínání na úrovni psychopatického pobudy mi působilo menší utrpení. Nesedla mi ani forma, s níž se režisér snaží experimentovat ve jménu nekonvenčních záběrů a střihů skoro až geometrického ražení. To sice spolu s prostředím továrny, dobou hroutícího se socialismu a často protivně dunící osmdesátkovou vyvolávalo ve mě dostatečně šílenou depresi a dojem jisté odpudivé šedi, ale k čemu to vše, když se s tvůrcem a jeho případným vysílaným poselstvím míjím, resp. nakonec jsem si žádné pro sebe neobjevil. Jak říkám, československá filmová dramata mám hodně rád, ale... v jiném stylu. Respektuji nadšení z Domu pro dva ze strany jiných diváků, já mu však udělím jen jednu hvězdu za schopný výkon Jiřího Schmitzera a jednu další díky několika málo scénám s dialogy z domácnosti, aspoň trochu v krátkých útržcích zavánějícím rodinným dramatem. [45%] (15.02.2024)

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)

Mimořádná záležitost, na kterou se podívat je SVÁTEK. Schmitzer, Vetchý, Třebícká to je koncert. O prázdnotě v nás, předstírání a pocitu osamělosti.Jen ti co hledají nalézají něco, co nás přesahuje, mohou být naplnění a možná i šťastni. Hudba Pavla Dražana filmu dává mystický a místy až snový charakter. (16.05.2010)