Příběh jeptišky

Na veliké ploše rozložený příběh, kdy jeho první část je téměř dokumentárním filmem o životě v ženském kláštěře a o rituálech přijímání do společenství jeptišek, ale poté se rozvíjí do smělé šíře jak v rovině osobní, tak i historické. Zvěrečné vyznění, že lidská dobrota je pojem mnohem širší a všeobsáhlejší než dobrota uměle diktovaná a vytvářená zvnějšku přes víru v Boha, je mi velice blízké; i proto možná v hodnocení trošku nadsazuji. (28.05.2011)

Naprosto výjimečný příběh o mladé ženě Gabrielle, která se rozhodne vstoupit do kláštera s přesvědčením, že jí pevná víra a zájem pomáhat lidem jako základ bude stačit. Prochází však těžkými zkouškami jako novicka i jako řádová sestra Luke, nejprve v Belgii, v psychiatrické léčebně, a později i v Kongu, kde asistuje Dr. Fortunatimu. Celou dobu se snaží dostát všem svým povinnostem a být poslušná, ale když se se začátkem druhé světové války musí vrátit domů a dozví se, že její otec byl zabit Němci, nedokáže jim odpustit. Audrey Hepburn zde opravdu excelovala a nominace na Oscara je naprosto oprávněná. Příběh jeptišky jsem pořád odkládala kvůli té předlouhé stopáži, ale když se do něj zakousnete, uteče vám rychle a nevynechali byste jedinou scénu. Bez chyby. (19.04.2014)

Citlivě natočený film o erozi jednoho řeholního povolání. Ve výsledku je to drásavá podívaná, přičemž sestřiny pochyby zůstávají zčásti zahaleny tajemstvím. Navenek všechno funguje, ale v srdci se cosi hroutí. Zejména jeden ze tří řeholních slibů - slib poslušnosti - se stává hrdince kamenem úrazu. Je to slib pro svět nejméně pochopitelný, zdánlivě nejzbytečnější... čistotu a chudobu lze vysvětlit, ale poslušnost... k čemu? A přece není myslitelné, že by kdo došel ke svatosti jakožto cíli zasvěceného života, aniž by byl ochoten nechat plnit přání představených třeba i protikladná těm nejvznešenějším vlastním touhám. Bez poslušnosti není pokory. A bez pokory není svatosti. Sestra Audrey Hepburn je příliš inteligentní, aby to nevěděla a příliš pravdivá sama k sobě, než aby se uchýlila k pokrytectví a hrála dvojí hru. Proto volí radikální řešení - upřímné a ponechávající naději, že nejde o útěk před Bohem - které však bolí o to víc, že právě takto v 60. a 70. letech a od té doby až po dnešek následovaly její rozhodutí (často z mnohem slabších pohnutek) stovky dalších řeholníků a řeholnic, až se z druhdy katolické Belgie stala dnes výspa sekularismu. Krize poslušnosti se dotkla nejenom těch, kdo odešli, ale i těch, kdo zůstali. Ale to už je jiný příběh, o kterém autoři tohoto filmu v roce 1959 nemohli mít tušení... Nevědomky natočili svědectví (nezaujaté - neglorifikující a nehanící) o katolickém světě, jak již neexistuje. (13.06.2010)

Silný příběh, který kupodivu příliš nenudí. Jako ateista kroutím hlavou, jako filmový kritik ale hlasitě tleskám. Tohle by byl velký oříšek pro všechny klubovky, v našem nábožensky chladném tuzemském prostředí. Domnívám se totiž, že většina diváků by televizi v prvních dvaceti minutách raději přepla.____Na rozdíl od některých kolegů si myslím, že tady Audrey neměla velký prostor pro své herectví, protože jako řádová sestra nesměla vůbec projevovat své emoce. Scény z Afriky jsou dokumentárně přínosné (natáčelo se prý v Belgii, v Itálii a právě v tehdy už demokratickém Kongu).__ Tip na klubovku ČT. (27.01.2010)

17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Speciální cena - Fred Zinnemann + nominace (5) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Audrey Hepburn, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Edith Evans, Nejlepší režie - Fred Zinnemann, Nejlepší film (podporující porozumění) - Fred Zinnemann (16.01.2009)