Cesta do pravěku

„Život sa stále mení. Ako morské vlny. A tak to pôjde celé veky. Donekonečna.“ Filmy s monštrami tu samozrejme boli už pred legendárnou CESTOU DO PRAVEKU (1955), ale príšerky v KING KONGOVI (1933) a STRATENOM SVETE (1925) boli predsa len o niečom inom. Vizionársky režisér Karel Zeman (neskôr nakrútil ešte bomby VYNÁLEZ SKAZY/1958 či UKRADNUTÚ VZDUCHOLOĎ/1966) neuprednostňuje akciu, väčšina konfliktov medzi ľuďmi a pravekými zvieratami sa končí skôr, ako sa poriadne začne (hrdinovia skrátka utečú alebo odplávajú o pár metrov ďalej), nikto z nich nie je zožratý Tyranosaurom Rexom a najhrôzostrašnejšia časť česko-slovenského filmu si vystačí s jednou jaskyňou pravekého človeka a strašidelne vychládajúcim ohňom (pozrite, nestojí tamto?). Mrazivá atmosféra, ponorená do ticha vládnuceho naprieč celou pustou krajinou (že by Stanley Kubrick v opičom prológu 2001: VESMÍRNEJ ODYSEY odpisoval?), patrí k najprepracovanejším, aké som kedy vo filmoch videl (bez ohľadu na rok výroby, žáner a krajinu) a slabší scenár (štyria chlapci putujú krajinou, objavujú záhady a potom sa vrátia domov) neprekáža. Ale baviť sa o tom, že Spielberg v roku 1993 (JURSKÝ PARK) nemal čisté svedomie, je naivné (nikto nemá patent na dinosaurov, ani Karel Zeman). (26.02.2006)

Českého, filmového, trikového, vizionára p. Karla Zemana, by som zaradil vedľa veľhlasného amerického kolegu (rodáka) Raya Harryhausena, pôsobiaceho vo Veľkej Británii, ktorý taktiež so zápalom nakrúcal podobné, technicky náročné snímky na svoju dobu, ktoré dnes už môžu pôsobiť - zastarane ? Tak to môže byť, lebo pred cca. 60. a viac rokmi neboli vizuálne efekty (hovoríme o Československu) na tak vysokej úrovni, a i napriek tomu Cesta do praveku inšpirovala „rozprávkara” Stevena Spielberga k nakrúteniu Jurského parku ! Nebyť Zemana, nebola by prehistorická jura ? Pevne verím, že ak by žil v súčasnosti, alebo by sa narodil, trebárs v 40. rokoch, tak by sa určite nestratil, lebo s takouto fantasticky imaginárnou predstavivosťou, by dokázal fascinujúce filmové divy, podobne, ako Georges Méliès. _Tento snímok má nielen parádnu hranú, animovanú a bábkovú zložku, ale i na k-v-a-r-t-e-t-o českých detských hercov sa môže človek spoľahnúť, typické herecké výkony, ktoré ničím neurazia, ale ani nenadchnú. Je to vskutku i kvalitne nasnímané dvojicou chlapíkov za kamerou. Pred všelijakými chalanmi (pozor, aj dievča Věra Chytilová bola medzi nimi) z „českej novej vlny” , ešte o čosi skôr tu bol jeden individuálny tvorca, ktorého chcem v bl.bud. dôkladne študovať, lebo je v ňom veľký potenciál - inšpirácia. (14.04.2019)

Nezabudnem keď som to rok čo rok pozerával s rodinou. Skvelý film na svoju dobu. Vážne je to z 50.tych rokov? A ono je to dokonca Československý film. Novšie filmy o dinosauroch mi prídu dosť stupídne, mali by si vziať príklad z tohto starého, ale vážne úžasného filmu. Naozaj veľmi zaujímavý a originálny príbeh štyroch chalanov, ktorý sa vydali na výlet do praveku. Tento film priblíži, ako to chodilo za čias dinosaurov a prinesie veľa zaujímavých informácií. (09.12.2012)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Tenhle snímek svého času způsobil ve filmovém světě slušný poprask a byl s velkým úspěchem promítán v desítkách zemí. Karel Zeman se stal ve filmové branži pojmem a kdyby netvořil za železnou oponou, čekala by ho patrně skvělá kariéra a z dětských herců by se staly uznávané hvězdy. Na svou dobu mimořádně dobře zpracované trikové scény s atraktivními obrazy prehistorických živočichů dělají ještě dnes z filmu zajímavý kousek a výraznou připomínku filmové historie, nicméně scénář je s odstupem času přece jen plochý a didaktický záměr bije do očí. Film v řadě ohledů (výhradně chapecké obsazení, skautské ideály, touha po dobrodružství) připomíná a patrně i záměrně navazuje na Foglarovu tvorbu.Celkový dojem: 70 %. (13.06.2006)