Bláznova kronika

Trochu Fanfan tulipan po česku. Máme tu odvedence, kterého hraje český dabér Gerarda Filipa, který mu je inpodobný. Navíc když na to koukáte v černobílé fotmě, musíte se pousmát oné podobě. Když vidíte onu holku.... hle, Adélka. Jen tu nemáte francouzské bojiště, ale třicetiletou válku ve stylu Zemanovských fantazií. Kdyby ďdialogy byly živější, hláškovější dam strop hvězd. Bohužel film časem nudí. (04.07.2020)

Vždyť to bylo skoro jak nějakej českej Fanfán tulipán, akorát obohaceno o vychytané výtvarné prvky. Akorát v tom ději jsem měl celkem zmatek, protože historie není moje silná stránka a nějakej Mansfeld vůbec nevím, kdo byl. Měl jsem z toho teda jenom to, že tam byl sedlák, kterej byl mezi dvěma znepřátelenejma stranama a to je tak všechno. A škoda toho useklýho konce. (17.11.2008)

Československý dobrodružný film odehrávající se během třicetileté války, jejíž krutost se pokouší přežít dva kamarádi oráč Petr (P. Kostka) a válečný veterán Matěj (M. Holub). Snímek je po vizuální stránce dle očekávání impozantní, neboť do něj opět nechal režisér K. Zeman proniknout své neuvěřitelné fantazie, jež jsou velkolepě výtvarně zpracovány a doplněny jeho typickými animacemi, avšak kvůli slabší dějové stránce zejména v druhé polovině nedosahuje takové úrovně, jaké jsme u tohoto výjimečného režiséra zvyklí. Ústřední dvojici brzy doplnila mladá slečna Lenka (E. Vašáryová), jež byla kvůli utajení přestrojena za šaška a jež v sobě navzájem s P. Kostkou naleznou zalíbení. Tato potulná trojice je nakonec uvězněna na zámku jejich válečného nepřítele, kde jsou omylem vnímáni jako vysoko postavená šlechta. Děj však bohužel postupně ztrácí spád a napětí a pro diváka tak zůstává nejzajímavější Zemanovo mimořádně výtvarné umění, nejcennější prvek snímku. Ve vedlejších rolích se objevila zapomenutá, ale někdejší nevídaná krasavice V. Thielová v roli pyšné princezny Veroniky, dost hereckého prostoru dostal i K. Effa coby proradný hejtman či portýr Č. Řanda. V komické roli italského malíře, jenž je nucen kvůli princezniným rozmarům neustále měnit na plátně podoby jejich nápadníků, se blýsknul V. Menšík. Nejpůvabnější a nejkypřejší zámeckou hospodyni ztvárnila M. Myslíková a údajně se v roli jedné z těchto služebnic měla objevit i krasavice největší, O. Schoberová. Mistra popravčího s velmi působivým zjevem i postavou si v závěru zahrál M. Neděla. Bláznova kronika, jejíž příběh je počátku uveden vyprávěním F. Smolíka, zřejmě nebude patřit k nejzdařilejším dílům slavného režiséra Karla Zemana, neboť v tomto případě ani jeho geniální výtvarné schopnosti nedokázaly nahradit absenci příběhu, jenž příliš brzy přestal být zábavný. (09.01.2017)

Tak jako ostatní díla Karla Zemana, je i tento film záviděníhodným počinem po stránce vizuální, kdy je opět příběh doveden k dokonalosti s mistrovsky zvolenou a propracovanou animační stránkou. Silný je ironizující tón, se kterým se pohlíží na válečné konflikty. Bravurně si film pohrává s detaily, s postoji, se slovy. I vážné stavy věcí lze vyjádřit s lehkostí a humorem. Nesmyslnost války, nedobrovolná rukování, převlékání kabátů, přežívání krvavého masakrování prostých vojáků, válečné kořistnictví, flexibilita měnícím se poměrům, chytrost a moudrost bláznů, zásnuby vpádem, žárlivost, hrdinství, zbabělost, trest, láska, odměna a vykoupení. Třicetiletá válka jako praní špinavého prádla urozené vrstvy s jejich přirozenou snahou stát za každé situace na straně vítězících. Socha je příhodným mementem každého strachu i každé hrůzy. Blázni by měli mít pružný krk, který dokáže bezbolestně pohltit veškerou vrozenou agresivitu nadřazeného postoje. Čistá láska je idealismus, pro který se vyplácí postavit se přesile. Jedině blázni vidí pravou podstatu věcí. A pijan má svůj vzdor. Hlavní postavou je mladý sedlák Petr (dobrý Petr Kostka), nuceně verbovaný do války a, díky přestrojení, s úlisnou vtíravostí naháněný do chomoutu, Je naháněný, vyháněný, honěný, zaháněný, předháněný i doháněný. Je trestán i odměňován. Je chytán i pouštěn. Je spoutáván i osvobozován. Miluje prosté polní kvítky a spanilou paničku oslíka Jakuba. Důležitou postavou je také verbíř, mušketýr a mistr v převlékání kabátů Matyáš z Babic (skvělý Miloslav Holub) s neuhasitelnou žízní po zaslouženém pohodlném životě v blahobytu. Hlavní ženskou postavou je venkovská dívka Lenka (půvabná Emília Vášáryová), která díky amorkovi s lukem a šípem prožila svoji etapu blázna a šaška. Z dalších rolí: urozená, rozmazlená a roztoužená komtesa Veronika (Valentina Thielová), ctižádostivý, mstivý i zbabělý hejtman Varga z Koňousova (dobrý Karel Effa), pragmatický dvorní malíř snoubenců (Vladimír Menšík), ohýbající se a kulhající vachmajstr (dobrý Čestmír Řanda st.), duchaplný důstojník císařské armády (Josef Haukvic st.), hraběnka a matka Veroniky (Eva Šenková), její manžel a hrabě (Eduard Kohout), starý a moudrý dvorní šašek (František Kovářík s hlasem Františka Smolíka), či neúnavně hlásicí strážný na hlásce (Alois Dvorský). Válka nemívá vítěze, šíří a rozsévá bezpráví, hrůzu, strach a zkázu a smrt. Tento film vítěze má. Tím jsou diváci, kterým je, díky všem tvůrcům v čele s Karlem Zemanem, umožněno sledovat tento osobitý satirický filmový kousek. Lásko má, zaveď mě daleko od hlučící vřavy násilí! (07.03.2016)

Zemanovská poetika vs. válečné kořistnictví v koláži o bohatství a lásce. "Doba je nejistá a umění trpí", ale válka erbů královské kuny a císařského kohouta skýtá vavříny. "Pluk padnul do posledního muže a dějiny jsou o něco bohatší." Korouhvičky se točí a výjimečné dějinné situace ospravedlňují změny v majetkových vztazích - "zamlouvám si stehno", "kořist není lup, kořist je právoplatně nabyté zboží, jehož ochranu na sebe bere císař." Jde o funkce - tvář nemá trvání. Kouzelně neobyčejná Vášáryová + Kostka, Holub, Řanda, Menšík, Kovářík. Proti Prášilovi slabší rozpracování postav, znatelná absence Brdečky a Kainara, kus k 5* chybí i v režijní lehkosti (leckde až povážlivě) a u hudby. Celkově 3-4* (01.03.2012)