Nesmrtelná teta

jak si tady pročítám komentáře ostatních, tak se až divím jak rozdílné mohou být názory na tak specifický žánr jako je pohádka..neříkám, že Nesmrtelná teta je kdovíjaký filmový trhák, ale když se kouknete na studiové "lehce" trapné pohádky z dob komunistických a na ty nejnovější, tak si myslím, že v nich až takový rozdíl není..Nesmrtelná teta postrádá jakousi trapnost, přehrávanost a zbytečnou poučnost zmíněných pohádek, a proto si myslím, že stojí i za lepší ohodnocení než 2*..a to i díky výkonu Jiřiny Bohdalové samozřejmě.. (12.05.2008)

Ano, závist je mocná a nesmrtelná, zvlášť, když kráčí ruku v ruce s hloupostí. Přesně takhle si budu tetičku Závist představovat do konce života. Její zhmotnění v podobě Jiřiny Bohdalové bylo dokonalé. Jí ta Závist sedla jako zadek na hrnec. Rozum a Štěstí se taky povedli. Jaromír Hanzlík byl kouzelný, když přišel o rozum. (08.09.2020)

Nesmrtelná teta představuje již nesmrtelnou pohádku, kde si Jiřina Bohdalová střihla tu nejvěrohodnější, ovšem pro děti opravdu nejnechutnější roli své kariéry. Stále mi vrtá hlavou, proč černobílé pohádky alá Pyšná princezna vypadají kvalitativně o mnoho lépe než takovéhle výkvěty z 90. let, kdy se technika pohybovala přeci jen na diametrálně odlišných vlnách. Vskutku škoda. (15.06.2018)

Bohužel, tenhle pokus o natočení velkolepé pohádky vyšel hodně rozpačitě a navíc stojí a padá s hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové. Taková pohádka prostě nemůže fungovat, i když netvrdím, že je to pohádka vyloženě špatná. Námět je to zajímavý, kostýmy jsou povedené, ale zpracování působí prázdně a místy i trošku násilně. Škoda, i kvůli evidentně vysokému rozpočtu. Ale stále je to porevoluční pohádkový nadprůměr. (16.06.2005)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)